Národní galerie v roce 2007 Praha – Rok 2007 byl pro Národní galerii „velmi úspěšný“, galerie uspořádala „řadu velkých výstav“, které byly „nesmírně zajímavé“ a „divácky velmi úspěšné“. Tak ve výroční zprávě, kterou galerie zveřejnila začátkem července, hodnotí loňský rok její generální ředitel Milan Knížák. V souvislosti s jednotlivými výstavními projekty dále používá adjektiva „veleúspěšný“, „obdivovaný“ a „vynikající“. Co do bohatosti nabídky lektorských služeb navíc NG podle Knížáka patří „mezi první na světě“. Galerii podle výroční zprávy v loňském roce navštívilo o třetinu méně návštěvníků než o rok dříve. Podle sdělení tiskové mluvčí je však tento údaj chybný, neboť v něm není započtena návštěvnost výstav na Pražském hradě (39 tisíc lidí) a návštěvníci, kteří si vstup do galerie zaplatili v rámci velkého prohlídkového okruhu Hradu a tzv. Pražské karty, která opravňuje k návštěvě „50 nejdůležitějších turistických objektů“ (147 tisíc lidí). Celkem mělo galerii navštívit 571 tisíc lidí, o 18 tisíc víc než v roce 2006. Nejpopulárnějším objektem byl podle těchto údajů Klášter sv. Jiří na Pražském hradě, kde donedávna sídlila sbírka starého českého umění (154 tisíc lidí). Slavnou francouzskou sbírku a české moderní umění si do Veletržního paláce přišlo prohlédnout o 40 tisíc lidí méně. Denní návštěvnost Veletržního paláce v jednotlivých měsících kolísala od necelých 250 do 450 lidí. Průměrná návštěvnost vídeňské Albertiny byla loni 1700 lidí denně, Národní galerii v Berlíně navštěvuje v průměru 2500 lidí, pařížské Centra Pompidou pak neuvěřitelných 17,5 tisíc lidí denně. Na nové akvizice vynaložila Národní galerie v loňském roce přes 21 milionů korun, většinou šlo o prostředky dodatečně uvolněné z rezervního fondu Ministerstva kultury. Za oltářní obraz italského pozdně renesančního malíře Camilla Boccaccina galerie zaplatila téměř 14,7 milionů korun. Jedná se o dílo, které bylo coby zápůjčka součástí expozice evropského malířství Národní galerie (původně ještě Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění) od roku 1805. Stát v roce 2007 přispěl na činnost NG dohromady víc jak 290 miliony korun. Dotace se za ředitelování Milana Knížáka – jistě i díky jeho dobrým vztahům s politiky ODS, respektive s někdejším ministrem kultury za ČSSD Pavlem Dostálem – podstatně zvýšily. Jeho předchůdce musel například v roce 1998 vystačit jen s necelými 150 miliony korun. Galerie v loňském roce uspořádala 31 výstav, počítaje v to i akce, u kterých pouze poskytovala výstavní prostor (Grand prix architektů, Nový domov 2007 či komerční přehlídka designu Art&Interior). Lektorské oddělení zorganizovalo přes 2200 doprovodných akcí pro školy a širokou veřejnost, které navštívilo 48 tisíc lidí. Jakkoliv jsou tato čísla úctyhodná, tvrzení, že NG patří v tomto oboru mezi nejaktivnější instituce na světě, je nadsazené. Londýnská Tate Gallery například loni připravila přes 3 tisíce akcí pro veřejnost, nepočítaje v to programy pro školy. Jelikož Milan Knížák své tvrzení uvodil větou „Z čísel, která znám, usuzuji…“, nedá se říct, že by vědomě lhal. O fungování evropských muzeí a galerií je však zjevně špatně informován. Nejvýraznějším počinem galerie na mezinárodním poli byla zápůjčka 70 obrazů vlámského malířství na putovní výstavu po Japonsku. Výstava, připravená ve spolupráci se společností White International Relations, která se na organizování výstav tohoto typu specializuje, cestovala po Japonsku od června 2007 do března letošního roku. „Zápůjčka se uskutečnila na komerčním podkladě, zcela v souladu s obecnou praxí. Za peníze svá díla do Japonska běžně zapůjčují všechna velká světová muzea,“ vysvětluje ředitel Sbírky starého umění Vít Vlnas. Za utržené peníze podle něj galerie restaurovala 37 obrazů starého umění a zakoupila nově objevený olejový náčrt Václava Vavřince Reinera k freskám v kostele sv. Jiljí v Praze. /js