Paměť v rámu krajiny text: Václav Petříček Kniha historika Simona Schamy Krajina a paměť vychází více než deset let po anglickém vydaní (Landscape and Memory). Aktuálnost knihy to nepoškodilo, protože kniha spíše než o krajině (která se nám mění i s problémy před očima) vypovídá o paměti, historii a umění. Krajina je pochopitelně rámcem, stejně jako celému našemu i všem minulým životům. Objemná kniha mě jako krajinného ekologa zlákala názvem, pak četnými černobílými i barevnými přílohami a posléze textem, který patří ne jedné knize, ale celé řadě knih – o historii, umění, estetice, filosofii... a taky trochu ekologii. A z tohoto titulu se nedá seriózně číst buď bez hlubokých znalostí všech uvedených oborů, anebo s encyklopediemi po ruce. Klobouk dolů před znalostmi autora i před čtenářem, který ji v kuse přečte. Simon Schama se narodil v roce 1945 v Londýně a po studiích již od roku 1966 přednášel historii na univerzitách v Cambridgi a Oxfordu, dále na americké Harvardově univerzitě, až konečně zakotvil na katedrách umění a historie Kolumbijské univerzity. Napsal řadu knih a obdržel řadu prestižních ocenění. Své popularizační schopnosti vědce uplatnil autorsky i moderátorsky v řadě pořadů BBC. Publikace vznikla rozšířením autorových přednášek. Kniha je uvozena vzpomínkou na rodnou krajinu při ústí Temže viděnou očima dětského romantika s velkou představivostí, umocněnou ještě vědomím rodových kořenů „země galilejské“, země „postupujícího písku, obnažených skal a rudé hlíny unášené pryč větrem“. Ale již v tomto úvodu rychle a s poznáním ekologických zákonů i lidských dimenzí krajiny dospívá k filosofickému krédu, neopouštěje zahuštěnou romantiku: Kolébkou i této blízkovýchodní domoviny je lesní ekosystém, který je nutno opět vracet na místa, odkud jsme ho v historii vytlačili, a pak „jakmile bude pevně zakořeněn nevyhnutelný vegetační cyklus, v němž smrt je pouze kompostem v procesu znovuzrození, stane se příslibem opravdové nesmrtelnosti národa“. I když autor připouští, že vliv lidstva na životní prostředí na Zemi není zrovna ryzím požehnáním, není tento vliv a vztah mezi přírodou a kulturou pouze jednou, nevyhnutelnou katastrofou. Často krásná, na první pohled nedotknutelná krajina se díky paměti ukáže jako produkt silného působení člověka (co např. naše Třeboňsko?). více v tištěném A+A
		Argo a Dokořán, Praha 2007, 704 str.