Triumfání repatriace Ilji Kabakova text: Tomáš Glanc Ze všech výtvarníků někdejšího ruského undergroundu se nepochybně nejvíc proslavil Ilja Kabakov. Jeho obrazy dnes stojí několik miliónů dolarů a je jediným Rusem, který patří do první linie mezinárodních celebrit současného umění. Uspořádání výstavy v Rusku ale donedávna odmítal. Nabídky se přitom začaly hrnout krátce poté, co se před dvaceti lety vystěhoval do USA. Důvody nikdy zřetelně neuvedl, ale projevil se jako dokonalý stratég. Už první výstava před dvěma lety v petěrburské Ermitáži vyvolala senzaci. A to šlo jen o předehru k bombastické retrospektivě, která nyní probíhá v Moskvě. Kabakov paralelně instaloval šest expozic ve třech prestižních výstavních prostorách – tři dny nepřetržitě trvaly vernisáže, tiskové konference, komentované prohlídky a bankety. Nejvelkolepější byla výstava ve třiceti sálech někdejších konstruktivistických autobusových garáží. Za peníze Romana Abramoviče zde vzniklo Centrum moderního umění, které zahájilo právě Kabakovovou retrospektivou. Kabakov je posedlý magií muzejního prostoru a v Garáži imitoval jeho klasickou sovětskou verzi se stěnami natřenými šedivou barvou a úzkými průchody mezi sály. Na stěny rozvěsil Alternativní dějiny umění, práce tří fiktivních malířů, kteří výtvarnou stylistikou Ilji Kabakova zkoumají, co se také mohlo v umění 20. století přihodit. Kabakov vždy pracoval s figurami fiktivních autorů, do kterých projektoval svoje vidění a zároveň se tím od něj distancoval. Intelektuální spekulace je ale v jeho díle krajně emocionální a osobní. Postavy se často ztrácejí na kraji nebo na pozadí centra obrazu, které jako by jim nepatřilo. Někdy je prázdné, jindy cizí svým námětem nebo jsou vidět teprve jeho náznaky. Tato „estetika existenciální důvěrnosti“ smiřuje s konceptualistickým radikalismem leckoho. Ostatně Kabakov se v SSSR živil jako ilustrátor dětských knížek a kromě obživy to pro něj byla i praxe ve vyjadřování, které je divácky maximálně vstřícné a často dojemné, což nevylučuje množství interpretačních výzev. Instalace Rudý vagón, původně z roku 1991, výstavu Alternativní dějiny umění uzavírala. Teprve po zhlédnutí celé expozice se divák ocitá „na začátku“, v obrovské vstupní hale Garáže. I do vagónu šlo vstoupit jedině zezadu, přes hromadu sutin. Zbyly z toho, co se nachází uvnitř – je to nekonečná stagnační idyla sovětské estetiky, s komunistickou taneční hudbou a socialistickým realismem na stěnách. Začínalo se přitom tak směle, jak dokládají geometrické avantgardní konstrukce před vagónem… Kabakovova retrospektiva pokračovala ve výstavním komplexu Vinzavod, staré fabrice, kde se dřív vyrábělo víno. Rozsáhlá výstava Ze života much dokládala, jak muší civilizace vysoko ve vzduchu ovlivňují dění na zemi. Ukazuje se, že naše finanční trhy, politika, umění i filozofie jsou řízeny tajemným přeskupováním muších hejn. Na výstavě divák kromě sáhodlouhých vědeckých popisů a četných ilustrací dílčích jevů viděl i trojrozměrné mouchy (z umělé hmoty), formující prostor některých sálů. Nejskromnější byla výstava, která celou retrospektivu zahajovala a na níž Kabakovovi možná nejvíc záleželo. Konala se totiž ve státním Puškinově muzeu, které miloval od dětství a stalo se mu synonymem muzea vůbec. Současné umění se tu nevystavuje, ale pro Kabakova dosáhli výjimky. V zastrčeném koutě vedlejší budovy směl rozvěsit meditativní cyklus Vrata s podtitulem Poslední umělcovy práce. Byla to různá provedení bran, jimiž umělec vchází na věčnost, tj. do muzea. Věčný život Kabakovova díla je dávno zajištěn, potvrdil to i ministr kultury, jenž umělce vlastenecky přivítal. Triumf se tak z oblasti umělecké, komerční a mediální přesunul i do politiky. Kabakov to všechno sledoval mlčky a občas se šibalsky usmál.
		ILJA KABAKOV: INSTALACE RUDÝ VAGON v Moskevském centru současné kultury Garáž