Akademismus jako východisko pop-kultury text: Marie Rakušanová Výstava Bytosti odnikud, kterou je do 1. února příštího roku možné zhlédnout ve druhém patře Městské knihovny v Praze, se soustředí na tvorbu dosud přehlížených umělců, kteří v první polovině 20. století rozvíjeli odkaz akademické a salonní malby 19. století. Akademismus je zde představován též jako jeden z kořenů pop-kultury. Pojem akademismus byl negativně chápán od chvíle, kdy vstoupil do terminologické výbavy evropských komentátorů umění. Původně jím byla označována povrchní a netvůrčí konzervace vyčpělého extrátu z klasicismu konce 18. století, dnes je chápán v obecnějším smyslu jako pojem s univerzálním pejorativním významem. Proto je tradičně užíván kritikou, která přikračuje k negativnímu ohodnocení a odsouzení salonního umění poslední třetiny 19. století nebo konvenční tvorby první poloviny 20. století. S úmyslem diskreditovat je však používán dodnes i k označení některých soudobých uměleckých projevů. Projekt Bytosti odnikud nehodlá akademické tendence v malířství první poloviny 20. století institucionalizovat, ani je nechce prvoplánově rehabilitovat. Proto neusiluje o estetizování výsledného profilu výstavy a doprovodné publikace prostřednictvím tendenčně selektivního výběru děl a nevyhýbá se určitým charakteristickým, avšak v našich očích vyloženě negativně vnímaným rysům tohoto typu tvorby: podbízivosti nebo sentimentálnosti. Již krátce po zahájení příprav projektu bylo zřejmé, že předpokladem badatelského zpracování tohoto komplikovaného fenoménu bude vyznačení posunů, které se v jeho rámci odehrávaly během několika dekád. K těmto proměnám totiž navzdory všeobecně zažitému přesvědčení o ztrnulosti a neměnnosti akademické doktríny v tvorbě umělců s cejchem akademismu v první polovině 20. století skutečně docházelo. Stávalo se tak nejen ve vztahu k dobovému vývoji situace v umění, ale také ve společnosti, kultuře a dokonce i v politice. Řešení problému povahy těchto metamorfóz je v rámci publikace i výstavy hledáno pomocí konfrontace výtvarných děl s rodícími se obrazovými formami populární kultury. Příbuznost akademizujícího umění první poloviny 20. století s komerční fotografií, líbivou ilustrací, sentimentálními filmy a s vizuálními kódy společenské a politické reprezentace je na výstavě zpřítomněna díky projekcím těchto dobových dokumentů, v knize prostřednictvím jejich reprodukcí. Zapojení akademické výtvarné tvorby první poloviny 20. století do vztahů s esteticky blízkými pop-kulturními žánry umožňuje generovat nová kritéria hodnocení, která se zásadně liší od hierarchie vytvářené dějepisem moderního umění. Odhalení těchto vztahů nepochybně může vyvolat otázku, zda by se podobným vulgarizačním procesům měla v rámci dějin umění vůbec věnovat pozornost. Akademizující malířství první poloviny 20. století zasazené do kontextu jeho esteticky příbuzných, ve své době masově konzumovaných obrazů nám ukazuje kořeny pop-kultury, kterou žijeme i dnes, zjevuje nám svět takový, jakým se ve 20. století stal pro masovější část publika. Principy pěstované v této oblasti v první polovině 20. století nemohly být kvůli své všudypřítomnosti od umění, které dnes v našich očích reprezentuje „vysokou“ kulturu, dokonale izolovány a mnohdy do něj znovu vstupovaly, a to i v rámci řešení čistě výtvarných problémů. Nahlédnutí těchto pravd musí být pro kultivovaného intelektuála zákonitě nepříjemnou zkušeností, z níž však může vytěžit předpoklady pro lepší poznání prozaičtějších částí historie i dneška. V souvislosti s prvním tematickým okruhem akademické malby první poloviny 20. století – se zobrazením nahého, především ženského těla často v alegorickém či mytologickém rámci – je nezbytné zmapovat vývoj situace na umělecké scéně v Čechách v poslední třetině 19. století. Tehdy došlo k ustálení významových hranic pojmu akademismu, respektovaných během první poloviny 20. století převážnou většinou představitelů české umělecké kritiky. V této spojitosti je třeba upozornit na vazby některých pedagogů, kteří působili na pražské Akademii na přelomu 19. a 20. století, na standardy pařížského salonního akademismu, definované uměleckým trhem a jeho nároky na efektní reprezentativnost uměleckého díla. Pedagogické působení Vojtěcha Hynaise, Františka Ženíška, Václava Brožíka, Vlaha Bukovace a Franze Thieleho na Akademii zprostředkovalo umělcům, kterým je projekt Bytosti odnikud věnován, zásadní uměleckou zkušenost, ovlivňující jejich tradiční a konzervativní uměleckou orientaci mnohdy na celý život. Zároveň však srovnání s díly akademických a novoromantických malířů konce 19. století naznačuje, že v tvorbě jejich následovníků došlo během první poloviny 20. století k zásadním změnám uměleckých cílů. více v tištěném A+A
		Jaroslav Veris: Podobizna tanečnice Lydie Wisiakové / kol. 1920 / olej, plátno / 55,5 × 48 cm Galerie Art Deco v Praze Herečka Edmonda Guyová Pražský ilustrovaný zpravodaj / 1927 / č. 363 / s. 6
		Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století pořadatel: Galerie hlavního města Prahy místo: 2. patro Městské knihovny kurátorka: Marie Rakušanová sponzor: není termín: 22. 10. 2008 – 1. 2. 2009