Manuál pro milovníky současného umění Lekce 4. – Rive gauche poprvé text: Ondřej Chrobák Rive gauche znamená levý břeh a sečtělé části populace se vybaví meziválečná Paříž, kde se po bulvárech a uličkách Latinské čtvrti a Montparnassu plouží „ztracená generace“ na čele s Hemingwayem a Henry Millerem. Nás ale tentokráte zajímá Praha, respektive galerie rozprostřené na levém břehu Vltavy. Imaginární čtvrť se rozkládá v katastru městských částí Letná – Bubny – Holešovice, tedy během našeho putování nepřekročíme hranice Prahy 7. Unikátní charakter lokality tvořilo a dodnes tvoří napětí mezi horní, rezidenční a dolní, průmyslovou částí – mezi buržoazní Letnou a dělnickými Holešovicemi. Dlužno podotknout, že v posledních dvou desetiletích skončila v Holešovicích téměř veškerá průmyslová aktivita. Následně se staly tovární haly, zrušený pivovar, ale i areál holešovického přístavu nebo nádraží Bubny oblíbeným rejdištěm developerů. Umělecký ráz však čtvrti propůjčují především studenti Akademie výtvarných umění, jejíž historická budova stojí na hraně Stromovky, a funkcionalistický Veletržní palác, v němž sídlí Sbírka moderního a současného umění Národní galerie. Zcela čerstvě se pak připojil ambiciózní projekt centra současného umění DOX. Mezi těmito body vyrostla v posledních letech řada soukromých galerií a uměleckých projektů. Praktické informace a rady: na prohlídku galerijní čtvrti si ve svém programu rezervujte nejlépe celý den, nejméně pak čtyři hodiny. Kromě kvalitní obuvi se vyzbrojte také ArtMapou, která vám poslouží nejen k navigaci, ale zároveň představuje vyčerpávající přehled aktuálních výstav současného umění v Praze. ArtMapu získáte zdarma v dobrých kavárnách a galeriích. Prohlídka je vedena po proudu Vltavy, začíná na Letné a končí v Holešovicích: Artwall (Nábřeží kap. Jaroše): na opěrné zdi pod bývalým Stalinovým pomníkem probíhaly po tři sezóny pravidelné výstavy ve „veřejném“ prostoru. Projekty s politickým či sociálním přesahem prezentované na velkoformátových panelech neznepokojovaly pouze cestující v kolem projíždějících autech a tramvajích. Projekt skupiny Guma Guar parodující kampaň Praha Olympijská vedl pražské zastupitele ke zrušení nájemní smlouvy. huntkastner artworks (Kamenická 22): dynamická soukromá galerie spolupracující se širokým spektrem současných umělců (např. s malíři Josefem Bolfem, Janem Šerých a Danielem Pitínem, konceptuálními umělci Tomášem Vaňkem a Jiřím Skálou nebo fotografem Jiřím Thýnem). Pravidelné výstavy kurátorsky připravuje dvojice galeristek, jejichž jména jsou ukryta v názvu galerie. Woxart (Heřmanová 35): výstavní program řídí umělec a publicista Radan Wagner. Profil galerie je podobně konzervativní jako časopis Revue Art, jenž také sám vydává. Prostor je věnován především prověřeným umělcům, kteří se prosadili již v 60. letech (např. Stanislav Kolíbal) a malířům z okruhu skupiny 12/15. Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47): netřeba snad blíže představovat. Desátým rokem zde vládne Milan Knížák. Za pozornost momentálně stojí výstava finalistů Ceny 333, jejíž laureát Marek Kvetán potvrdil letošní nadvládu slovenských umělců v Čechách. Vernon project (Heřmanova 12): netradiční výstavní prostor určený pouze pro pohled z ulice. Vznikl adaptací bývalého rohového obchodu otevřeného prosklenými výlohami do obou stran křižovatky. Pozornost medií přitáhla kauza kolem prodejní výstavy Milana Knížáka, která se ukázala jako persifláž skupiny Guma Guar. Jinak Vernon projekt svědčí především umělcům pracujícím s prostorem a světlem. Galerie Vernon (Janovského 23): komerční „bytová“ galerie, jejíž program se zaměřuje na progresivní, ale již zavedené umělce (např. Vladimír Skrepl, Petr Písařík). Na vernisáž do luxusního bytu, přeměněného výhradně pro výstavní účely, by se nemusely stydět přijít ani hrdinky televizního seriálu Sex ve městě. Tým galerie je rovněž zodpovědný za ne-bienále Tina B. Příště: Ouky Douky, m.odla, Ateliér JP, nástěnka BJ, La Fabrika, Prinz Prager Gallery, DOX