MOTOKÁROU DO PRALESA text: Kateřina Černá Amazonští Šipibové říkají, že Otto Placht je mašina na výrobu vizí. Češi o něm mluví jako o malíři džungle. V jeho nejnovějších pracích, vystavených ve Wannieck Gallery, však džungli nenajdeme. Projíždějí se po nich motokáry. Když se před šestnácti lety vydal do Peru, odvezla ho do tropického pralesa jedna z nich. Než Placht podnikl začátkem 90. let svou osudovou cestu do Amazonie, kreslil figury, které se pohybovaly podle zákonů kabaly a fraktální geometrie. Zájem o pohyb a postižení základních kosmických principů Plachtovi zůstal. Židovsko-křesťanská mystika se však pro něj záhy vyčerpala. „Skončil jsem u úplně jednoduchých, geometrických skeletů a nevěděl jsem, čím to oživit. Táhla mě spontánní malba a měl jsem pocit, že v džungli bude ten šém, který dá kostrám život a obalí je živou tkání. No a ta živá tkáň mi nakonec úplně rozebrala ten skelet,“ říká s odstupem. V roce 1993 se Placht v Miami setkal s obrazy peruánského umělce Pabla Amaringa, inspirovanými amazonským halucinogenním nápojem ayahuaskou. Ještě téhož roku se za Amaringem vypravil do jeho malířské školy v Pucallpě. Přestože pečlivě studoval jeho díla, Plachtovy expresivní vize se od Amaringových naivistických obrazů značně lišily. Důvodem bylo jak Plachtovo akademické školení, tak osobní zkušenost s drogou. „Když jsem si dal ayahuasku, zjistil jsem, že je to úplně individuální cesta. Pablo Amaringo má svůj svět a já nemohu brát jeho duchy za své vlastní,“ říká Placht. Malířsky se však poučil, jak přenést vizuální svět ayahuasky do barev. Hlavním problémem bylo vyjádřit průsvitnost vize. „Člověk se musí malbou dostat až do místa, kdy je to jen barva. Jedině silná barva totiž nese živou energii,“ vysvětluje malíř. Pod vlivem drogy se změnilo i Plachtovo barevné cítění. „Ať maluji jakékoli téma, vždycky mi barva nasákne chutí ayahuasky, protože to byl pro mě asi nejsilnější životní vjem.“ více v tištěném Art+Antiques
		Otto Placht: Motokalypsa / 2009