Hošek funguje dole i nahoře Jakub Hošek u Švestky text: Kateřina Tučková / Autorka je stálou spolupracovnicí redakce. Tvorba Jakuba Hoška (1979) je v tuzemském uměleckém provozu známá díky autorově soustavné devítileté činnosti, kterou na sebe upozornil už dávno před svým absolutoriem na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Vladimíra Skrepla. Hošek zazářil jako dvakrát nominovaný finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého, jako autor, jehož si do své stáje vyhlédl přesvědčený sběratel Richard Adam, a především jako malíř, který už od raných prací rozvíjí vlastní verzi osobitého, ryzího rukopisu. Najít si tak původní rukopis a učinit z něj nepřehlédnutelnou a nezaměnitelnou značku, byl na věk autora ocenění hodný výkon. Na scénu vstoupil s vlastním systémem řezaných maleb, cut painting, akrylových maleb stříkaných přes jemné, vyřezávané a lepené šablony, tak razantně, že nevšimnout si ho snad ani nebylo možné. Obzvlášť když se za ním – už v tak raném věku – vyrojila skupina napodobitelů z řad mladších studentů. Jakýpak underground Jeho výtvarné aktivity šly navíc ruku v ruce s organizační činností, kterou společně s dalšími třemi umělci vyvíjel kolem galerie A.M.180 a klubu 007. Tím rozšířil svůj kulturní okruh natolik, že se stal nepřehlédnutelnou persónou, pevně vřazenou do české výtvarné scény a jejího provozu. Trochu neoprávněně byl však vnímán v kontextu undergroundu, přesněji menšinové nezávislé výtvarné (a hudební) scény. To je poznámka, která nijak nepopírá vysokou kvalitu recenzované výstavy, přesto od ní začneme. Faktem je, že Jakub Hošek se před několika lety – dávno před svými vrstevníky – představil jako již hotová hvězda, s vyhraněným výtvarným rukopisem i názorem. Ve spojení s činorodostí, pracovitostí a souvisejícími aktivitami, to byl a je autor, do kterého se rozhodně dají vložit naděje. V průběhu posledních dvou let je do něj investovala řada sběratelů, a oprávněně, i když zásadním kořením jeho tvorby a osobnosti byl právě mýtus nezávislého umělce, odér, který kolem něho kvasí. Osobně nevím, kde se celá ta undergroundová báchorka vzala, mám pocit, že je založena především na faktu existence experimentálního prostoru A.M.180, který přirozeně, jako všichni ostatní, bojuje o přežití, protože jako spolčení generačně nejmladších k sobě nestrhává pozornost konzervativních sběratelů a mecenášů, kteří si většinou radši počkají. Undergroundový nádech souvisí také s existencí hudební sekce A.M.180 a nesnadného financování koncertů a pobytu přizvaných hostů. Pokud bych vnímala underground, tak jen potud. V malbě Jakuba Hoška se neprojevuje, možná právě naopak, vždyť se v ní snoubí prvky designu, současné módní, i když originální typografie, témata céčkových filmů doprovázená anglickými texty a jasný, ilustrativní kolorismus, vše míněno v pozitivním slova smyslu. Takže ani stopa po menšinovém postoji. Ale o co jde především: tvorba Jakuba Hoška funguje i ve chvíli, kdy jej z prostředí, v němž se údajně rozvíjela, vyjmeme a zasadíme do nového kontextu etablované výtvarné scény – autor je pravidelně vystavován konzervativními státními institucemi a galeriemi, které jej prezentují doma i v zahraničí a které s undergroundem nemají nic společného, naopak. Právě jedna z prestižních českých galerií, do jejíž stáje Hošek patří, Galerie Jiří Švestka, připravila výstavu nazvanou Nechte mě vládnout. Napříč prostředími V prostředí takových institucí životnost undergroundové báchorky postupně vyprchává, Jakub Hošek se vyloupl ze škatulky nezávislého, undergroundového autora, a postavil se po bok soudobým hvězdám. A to výstavou, která ukazuje, že v jeho případě nešlo a nejde jen o mýtus umělce, o krátkodechou tvorbu, kterou mu mnozí prorokovali, ale o seriózní výsledky, které obstojí i vytržené ze svého původního, spíše vybájeného kontextu. Určitou dobu jsem měla pocit, že se bude autor ve stále stejných variacích opakovat, že povedou ke znudění, k rozmělnění, že se Hošek zasekl v poloze, která sklidila úspěch. Ale ve chvíli, kdy to měl umělec potvrdit nebo vyvrátit, to bezpochyby vyvrátil – téměř dekádu své činnosti uzavřel výstavou, v níž jsou vidět jak kořeny jeho tvorby, tak potvrzený a ukotvený rukopis a jasný výtvarný názor, ale také inovace v podobě objektů a prvků instalace, kterými výstavu prokládá a propojuje. Jeho cut painting vyvěrají z toho, co od Hoška známe a očekáváme. Snoubí v sobě příjemnou vlastnost dvojího čtení a momentu překvapení, když se jednotlivé prvky v pohledu zblízka ztrácejí v přehršli detailů, typografických hrátek a grafických momentů, přičemž při pohledu z odstupu naopak vynikne celek, poselství, obsah, snadněji přehlédnutelný a čitelný. Typografické a grafické momenty se pak jako leitmotivy táhnou všemi malbami, které tak dostávají nezaměnitelný Hoškovský punc, poznatelný už i laikem. Větévkový rukopis v textech, paznehty torzovitých rukou, bodnutí, seknutí, torza s kapkami krve či anglicky psané poselství nalezneme ve všech šesti vystavených obrazech. A co víc, i ve třech rozměrných objektech, které Jakub Hošek nechává dle svých návrhů řezat a v černé barevnosti je instaluje do prostorů zdí jako jakási mementa. Těžko říct čemu, když se v nich snoubí florální i animální prvky. Pozoruhodné. V kombinaci s objekty, které mají svůj odkaz také v instalaci, v jejímž středu leží rozpracovaný objekt v podobě přeražené kytary, vynikne pak nejen obrazová práce, schovaná za dvojí dimenzí, ale i celkový autorský záměr a originální citlivost. Dá se říct, že Hošek tak prochází všemi médii přesvědčivě a dostatečně osobitě, a prochází i různými prostředími – jak experimentálními prostory galerií typu A.M.180, tak i výstavními síněmi Galerie hlavního města Prahy nebo galerií Švestkovou – a bezpochyby tak potvrzuje, že jeho umění není jednoprofilové, pasující pro underground a kolektiv uctívačů emo, ale funguje přesvědčivě všude, v podobě osobitých uměleckých kusů. Závěrem lze ještě dodat, že výstavu Jakuba Hoška doprovázejí zdařilé akvarely jeho sestry Anežky Hoškové a pozoruhodné, umanutě erotomanské kresby Jamese Unswortha, které velmi dobře korespondují s celkem Hoškovým.
		Nechte mě vládnout místo: Galerie Jiří Švestka termín: do 15. března www.jirisvestka.com