Paměť českého umění Archiv Jiřího Hůly a systém abART text: Jan Skřivánek „Podívejte se na tohle. A oni by to klidně vyhodili,“ ukazuje mi Jiří Hůla jakousi prvorepublikovou publikaci v krásné kožené vazbě s tlačeným kubizujícím dekorem, kterou právě zachránil z hromady knih v pražském DOXu. Měli jsme domluvený rozhovor, ale přišel jsem právě ve chvíli, kdy zde dělníci rozebírali obří stěnu z knih, sochu Sediment od Matěje Kréna. Jiří Hůla pracoval spolu s nimi a mezi tisíci knih degradovanými na pouhý stavební materiál vybíral svazky pro svůj archiv. Za chvíli už stojím vedle něj a pomáhám hledat knihy, které stojí za to zachovat. Instrukce je jednoduchá: cokoliv co se týká výtvarného umění, encyklopedie, bibliografické slovníky, veškerou poezii a dětské knihy (obojí kvůli ilustracím) a knihy se zajímavou typografií. Ty všechny se mohou hodit do Hůlova archivu výtvarného umění, který buduje již téměř čtvrt století. Na pečlivější výběr bude čas později. Teď jde o to zachránit, co se dá. „Můžu si toho vzít, kolik chci, ale potřeboval bych víc času. Taková škoda!“ kroutí hlavou Hůla a odnáší další plnou bednu stranou. Je zde všechno možné: Od životopisů nejrůznějších hereckých hvězdiček přes spisy klasiků marxismu a leninismu až po křesťanskou teologickou literaturu v němčině. A mezi tím vším třeba několik svazků jakéhosi anglicky psaného architektonického časopisu z 50. let, knihy z produkce Družstevní práce s typografií od Ladislava Sutnara i odborná uměleckohistorická literatura. Pětašedesátiletý Jiří Hůla je původním vzděláním učitel tělesné výchovy a matematiky. Řadu let pracoval jako analytik ve výpočetním ústavu, k umění měl však vždy blízko, a to i jako aktivní tvůrce vizuální poezie, osobitých grafik, koláží a kreseb. Na začátku 80. let založil spolu s bratrem Zdenkem ve stodole rodinného domu v Kostelci nad Černými lesy Galerii H, ve které v letech 1983 až 1989 uspořádali několik desítek výstav tehdejšího neoficiálního umění. Vedle toho byl a je činný také jako výtvarný kritik. V tomto čísle Art+Antiques si od něj koneckonců můžete přečíst profil Jiřího Davida. Nejznámější je ale dnes díky archivu českého moderního umění. Sbírá nejen knihy a výstavní katalogy, ale i veškeré doprovodné materiály, jako jsou pozvánky, plakáty, tiskové zprávy a novinové výstřižky. Kolik položek celý archiv obsahuje, ani on sám přesně neví, všeobecně je však považován za největší a nejucelenější takto zaměřenou sbírkou. V DOXu, kde našel provizorní azyl, je složen v 1300 bednách od banánů, přičemž dalších 300 beden ještě zůstalo v Kostelci. Knihy zachráněné z Krénovy sochy soubor rozšířily o dalších 10 beden. vice v tištěném Art+Antiques
		foto: Jan Rasch