|
|
|
|||
|
Změny v ČMVU text:
Kateřina Černá Praha – Hejtman Středočeského kraje David Rath začátkem února
odvolal ředitele Českého muzea výtvarných umění (ČMVU) Ivana Neumanna. Funkcí
v zápětí pověřil kurátora Martina Dostála, který místo nejprve přijal a po
pár dnech zase odmítl. Pověřeným ředitelem se tak až na
druhý pokus stal galerista Jan Třeštík. Krajská rada zároveň rozhodla, že se
muzeum má do konce června přestěhovat z pražské Husovy ulice do
Jezuitské koleje v Kutné Hoře. Proti rozhodnutí kraje protestuje odborná
i laická veřejnost – petici za ponechání muzea v Praze podepsalo téměř 5
tisíc lidí. Rathova
argumentace je jasná. Vadí mu, že ředitel Neumann dosud nebyl schopen
přestěhovat muzeum do Kutné Hory, ačkoliv tamní Centrum umění je již téměř
dokončeno. Kutnohorskou Jezuitskou kolej získalo muzeum v roce 1998 od
ministerstva kultury jako náhradu za restituovaný zámek v Nelahozevsi,
spolu se stamiliónovou dotací na její opravu. Rekonstrukce začala v roce 2004. Ministerská
dotace byla loni vyčerpána a stát odmítl muzeu přidat na poslední dokončovací
práce. V roce 2001 ČMVU přestalo být příspěvkovou organizací ministerstva
kultury a přešlo pod krajskou správu. Stěhování
ČMVU bylo Radou kraje schváleno 19. ledna s tím, že „vzhledem k umístění
objektu v turisticky velmi zajímavé lokalitě Prahy je žádoucí rozšířit
prostor určený pro propagaci Středočeského kraje“. Zprvu se zdálo, že se Středočeská turistická a informační služba,
která již rok sídlí ve vstupní hale „Husovky“, rozroste pouze o několik místností.
Koncem ledna však kraj oznámil, že „chce objekt v Praze využít
k vybudování rozsáhlého turistického centra“. Nikdo se přitom neptal,
zda centrum skutečně dokáže smysluplně využít celý objekt muzea, ani zda
dobře fungující výstavní síň není pro kraj lepší propagací než další
turistické infocentrum. Nový
ředitel, osmadvacetiletý Jan Třeštík, je vzděláním právník. Loni na podzim
v pražských Holešovicích otevřel svou prodejní galerii Prinz Prager,
zaměřenou na současné české umění. Galerii hodlá provozovat i během svého
funkčního období v ČMVU, což je modelový případ střetu zájmů. Přestože
jej nikdo a priori nepodezírá, že by na postu ředitele manipuloval s nákupy,
neměl by se správně uměleckým obchodem vůbec zabývat. Třeštík má do konce
června, kdy má být vybrán a dosazen nový ředitel, provést přesun zaměstnanců
do Kutné Hory (obrazy jsou již přestěhovány). Zároveň připravuje nový
výstavní program pro „Husovku“. David Rath podle něj možnost, že zde ČMVU
bude i nadále provozovat výstavní síň, přinejmenším neodmítá. To je však
v rozporu s oficiálními výroky vedení kraje. „Podle Rady kraje
postrádá smysl mít tuto příspěvkovou organizaci v centru Prahy,“ uvádí
se v jednom ze stanovisek Rady. Třeštík též odmítá obavy kulturní obce,
že kraj chce exponované budovy v Husově ulici nakonec prodat. Přesun
muzea představuje nejen logistický, ale také sociální problém. Pracovníci
ČMVU ho odmítají a chápou ho jako likvidační. „Aktivity muzea by tímto náhlým
přesunem nepochybně byly zcela destruovány,“ uvádí se v jejich
stanovisku. Faktem je, že kraj tuto dimenzi celé kauzy naprosto ignoruje. O
tom, že by dlouholetým zaměstnancům muzea například nabídl příspěvek na
dojíždění do Kutné Hory, vůbec neuvažuje. Sociální
otázka má i svou odbornou stránku. Pokud muzejníci podají výpověď, bude
obtížné vyškolit jejich nástupce, což uškodí zejména péči o sbírky.
Historička umění Milena Slavická pokládá narušení kontinuity odborné práce za
zásadní problém: „Kraj klidně přijme nevyškolené pracovníky a bude mu to
jedno. Registrace sbírkových předmětů navíc není ukončena, a tak hrozí, že se
to, co není v registru, může rozkrást.“ Část
odborné veřejnosti připouští, že kvalita výstavního plánu ČMVU byla
v posledních letech kolísavá. Odvolání ředitele však nepovažují za
adekvátní řešení situace. „Jako profesní organizace historiků umění vám
můžeme nabídnout pomoc našich zkušených a respektovaných členů při skutečně
zodpovědném a odborném řešení budoucnosti Českého muzea výtvarných umění,“
uvádí Milena Bartlová v prohlášení Uměleckohistorické společnosti
adresovaném hejtmanu Rathovi a radnímu pro kulturu Václavu Benešovi. Význam
ČMVU spočívá hlavně v jeho mimořádné sbírce českého výtvarného umění 20.
století. Její hlavní chloubou jsou 40. a 50. léta (Skupina 42, Ra a Sedm),
sbírkový fond však pokrývá období od přelomu století 19. a 20. století až po
postmodernu devadesátých let. Muzejní sbírka bohužel nebyla nikdy vcelku
vystavena, což má napravit stálá expozice v kutnohorské Jezuitské
koleji. Nejbližší
osudy Jezuitské koleje jsou známy. Musí se dokončit střední křídlo a vstup,
nakoupí se vybavení kanceláří, ačkoli zatím není jasné, kdo v nich bude
pracovat. Středočeský hejtman chce v budově do čtyř let otevřít svou
Královskou univerzitu ve středních Čechách. S touto myšlenkou přišel
kraj již před rokem, kdy po analýze plánovaného Centra umění Kutná Hora (jak
nazvalo svůj projekt ČMVU) usoudil, že kolej je pro muzeum příliš velká a
hrozí jí syndrom „mrtvého paláce“. Kolik prostoru zabere univerzita a kolik
ČMVU nebylo dosud sděleno. Podle bývalého ředitele Neumanna však bude původní
velkorysý muzejní plán zničen. |
||||
|
|
Půdorys trojice
středověkých domů v Husově ulici, ve kterých ČMVU dosud sídlilo
|
|||
|
|
||||