104. lekce - Tak blízko, a tak daleko

Ondřej Chrobák manuál prosinec 2018

Pár kroků od místa, kde v přestřelce s gestapem zahynul kapitán Jan Morávek, vyroste nová budova Národní galerie Praha. Hrdina odboje věřil „v Boha a své pistole“, v co společně věří předseda vlády a generální ředitel nevíme, ale informace z medií zní jako střelba od boku.

„Vývoj událostí měl šílenou dynamiku. V pondělí jsem byl z úřadu pozván na úterní obhlídku pozemků. Po obhlídce, kde bylo asi dvacet lidí z různých institucí, jsem měl ve středu poradu se svými kolegy, kde jsme se bavili o základních parametrech galerie a jejího zázemí,“ citovaly Hospodářské noviny generálního ředitele. První zadání pro architekty však formuloval do televizních kamer premiér: „My ji potřebujeme dostat do výšky, abychom viděli Hrad.“ Vzápětí se stala virálním hitem reportáž TV Prima, kde společensky unavená reportérka s baťohem uprostřed stálé expozice kryje návštěvu výše zmíněné dvojice v pařížském Centre Georges Pompidou, kde jednali o přidělení franšízy pro Prahu. Další den se už všude řešil údajný únos premiérova syna premiérem na Krym a novostavba galerie zmizela okamžitě ze světla ramp. O tom, zda se nedaleká dejvická Nádražka v budoucnu transformuje do kavárny galerijního typu, se má rozhodnout do příštího léta. Jedno je asi jisté, zdejší vyznavače tajemného kultu hlasatele Miloše Frýby 8:50 doběhne gentrifikace i bez Národní galerie.

Paralelně nelenilo ani ministerstvo kultury a nařídilo Muzeu umění Olomouc (MUO) vypsat architektonickou soutěž na stavbu budovy Středoevropského fóra, operujícího pod zkratkou SEFO. Znamená to, že se projekt proti plánu zdrží a jeho případná realizace se časově posouvá za horizont funkčního období současné vlády. Ministr kultury, shodou okolností bývalý primátor Olomouce, si nad pěticí betonových tetrapaku příslovečně umyl ruce. Není třeba brečet. Projekt byl od začátku koncipován jako výsostné politikum, což byla jeho zdánlivá „chytrost“ ale i Achillova pata. Před deseti lety podepsali ministři kultury zemí Visegradské čtyřky memorandum o založení SEFO. Projekt však nedokázal získat evropské financování a také Muzeum umění Olomouc se během této dekády nevypracovalo v institucí nadregionálního významu. Dlouhodobě ufinancovat z rozpočtu ministerstva kultury evropsky rozeznatelný projekt situovaný na kulturní periferii je iluzorní (v současnosti panujících poměrech). Nota bene Olomouc nemá autentické předpoklady fungovat jako centrum moderního, natož současného umění. S trochou nadsázky zdejší uměleckou scénu dlouhodobě vytváří pouze duo H+H, Vladimír Havlík a Martin Horák, pak Inge Kostková a dynastie Šnajdrů a Ladislav Daněk, který je současně i kurátor MUO. A samozřejmě se tu narodil a významnou část života tvořil Václav Stratil. Kontrapunkt modernity k místně vševládnoucímu baroku vytváří na hlavním náměstí orloj s mozaikovou výzdobou Karla Svolinského a soškou diskobola od Evy Kmentové, ke které stal modelem Olbram Zoubek. Pokud se kolem roku 2008 mohlo někomu v Olomouci zdát, že se Západ o umění postkomunistické Střední Evropy nezajímá, tak se právě v uplynulé dekádě dostalo umění tohoto regionu do zorného pole významných „západních“ institucí, korporátních sbírek a soukromých sběratelů. Takže se předpoklad, že bude tento segment umění pro na Hané situovanou instituci finančně dostupný, ukázal jako zcela iluzorní. Potencionální akviziční činnosti SEFO konkurovaly a konkurují nejen lokální paměťové instituce, ale i globální značky jako TATE, MoMA nebo Centre Georges Pompidou, ale ještě před nimi nákupčí sbírky KONTAKT pro Erste Bank či chorvatský lovec umění Marinko Sudać. Umění, které se mělo koncentrovat v SEFO je dnes nejen mimořádně drahé, ale začíná být také vyprodané. V dotčeném regionu se za evropské peníze navíc postavily velké moderní muzejní budovy jako MS2 v polské Lodži, MSU v chorvatském Záhřebu nebo MG+MSUM v slovinské Lublani. Upřímně, v konkurenci s těmito institucemi neobstojí ani současná Národní galerie Praha, natož ještě nepostavené SEFO. Důležité retrospektivy etablující umělce z toho regionu, jako například nedávná Julia Kollera, pak „artworld“ bude nadále očekávat spíše ve vídeňském MUMOK než v olomouckém SEFO. V neposlední řadě architektonický návrh SEFO sice citlivě reagoval na původní zastavění dotčené parcely pěticí domů, ale tím pádem zcela negativně determinoval možnosti prezentace uměleckých sbírek uvnitř budovy. Spor se rozhořel o venkovní podobu SEFO, kde se odehrál souboj mezi zastánci „ikonických“ budov a konzervativními obyvateli hanácké metropole, ale hlavní úskalí projektu se skrývá uvnitř „pudla“. Úzké, převýšené a podlouhlé „buňky“ z pohledového betonu jsou pro vystavování umění u novostavby muzea absurdní.

A nakonec si představte, jak pásku SEFO přestřihávají společně politici za Českou republiku Miloš Zeman a Andrej Babiš, za Slovensko Peter Pellegrini, za Maďarsko Viktor Orbán, za Polsko Andrzej Duda a Jarosław Kaczyński a za Rakousko Sebastian Kurz. To je středoevropské fórum současnosti.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné