31. ročník Chalupeckého
Přelom roku představuje pro Společnost Jindřicha Chalupeckého období vyhlašování – v rozmezí šesti týdnů proběhlo jak udělování Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019, tak oznámení finalistů letošního ročníku. Držitelem ceny se stal počátkem prosince Andreas Gajdošík (1992).
![AA2-3.jpg](https://img.artantiques.cz/userimages/news/3598/1160_d29faade1a8bb5d27be313fb9768f945_full.jpg)
Jeho Nelidské zdroje byly ze všech projektů představených ve finále nejotevřeněji politicky aktivistické – dílo mělo podobu virtuálních duplikátů webových zpravodajských serverů mediální skupiny MAFRA spjaté s Andrejem Babišem, jehož jméno bylo v textech automaticky nahrazováno označeními jako „pán této redakce“ apod. Porota ve zdůvodnění ocenila, že autor „přistupuje kriticky k současným mocenským politickým strukturám a snaží se je nabourávat pomocí jejich vlastních nástrojů. Kromě aktivního zájmu o společenské dění rovněž rozvinul vlastní umělecký jazyk, který se vyznačuje hloubkou, upřímností a poetičností“. Převzetí ceny Gajdošík doprovodil solidárním gestem, když vyjádřil záměr se o finanční ocenění i zahraniční stáž, která vítězi náleží, rozdělit s ostatními finalisty.
Mezinárodní porota v totožném složení pak pro rok 2020 z více jak 80 zaslaných portfolií vybrala šestici finalistů: Jakuba Chomu, dvojici Anna Slama a Marek Delong, Marii Tučkovou, Jiřího Žáka a kolektiv Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky ve složení Matěj Pavlík, Jan Kolský, Peter Sit a Vojtěch Märc. Standardně má CJCH finalistů pět, z minulého ročníku však přechází do aktuálního Alma Lilly Rayner, která se loni nemohla finále zúčastnit ze zdravotních důvodů.
Jakub Choma (*1995) studuje v malířském ateliéru na pražské UMPRUM. Ve svých asamblážích, objektech a instalacích často kombinuje organické a technické materiály, v nichž uplatňuje odkazy k digitálnímu prostředí.
Výstavně nejzkušenější z finalistů je dvojice Anna Slama (*1991) a Marek Delong (*1986). Jejich práce bývá spojována s obnoveným zájmem o zvýšenou citovost v současném umění někdy označovaným jako „emoromantic turn“. Jimi vytvářené imaginativní až pitoreskní instalace – jejichž součástí jsou textilní objekty, malby či videa – mnohdy využívají fantastické, pohádkové či magické obrazotvornosti. Profil dvojice jsme přinesli v AA 9/2019.
Důraz na emotivnost a intimitu je vlastní tvorbě Marie Tučkové (*1994) studující na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu. Její tvorba, v níž často figurují alter ega (Ursula Uwe, Bunny…), má autobiografickou povahu a prostředí jejích instalací většinou doplňují skupinové performance a zvuková, hudební či textová složka.
Umělecký výzkum je strategií Pracovní skupiny pro výzkum mimosmyslové estetiky, která sestává z tří umělců, Jana Kolského, Matěje Pavlíka a Petera Sita, a teoretika Vojtěcha Märce. Kolektiv, který se poprvé představil v roce 2017, pracuje s atraktivním a ambivalentním tématem z dějin vědy – česko-slovenskou psychotronikou a psychoenergetikou.
U Jiřího Žáka (*1989) porota ocenila schopnost pohybu mezi analytickým a poetickým pojetím uměleckého výzkumu. Formou videoinstalace, videoeseje či experimentálního hraného filmu se v něm zpravidla zaměřuje na kritickou reflexi témat historie i dneška (např. vývoz českých zbraní na Blízký východ), nověji pak na environmentální tematiku. Žákův profil, shodou okolností z pera dalšího letošního finalisty Vojtěcha Märce, jsme přinesli v AA 5/2019.
Alma Lily Rayner (*1984), původem z Izraele, je absolventkou AVU. Značný ohlas zaznamenala její výstava Předměty, které mi otec strkal do vaginy (2017) v pražské Artwall. Přes osobní východiska dovede témata týkající se sexuality, těla a zneužívaní moci nad druhými artikulovat jako komplexnější společenský problém.
Hostem podzimní výstavy finalistů, která se uskuteční v Praze ve Veletržním paláci, bude dvojice umělkyň Pauline Boudry a Renate Lorenz – představí novou adaptaci (video)performance Telepathic Improvisation. Umělkyně usazené v Berlíně se v loňském roce představily ve švýcarském pavilonu na Benátském bienále s videoinstalací Moving Backwards využívající tanec a choreografii.
Editorial
Tomáš Klička editorial červen 2022
První číslo ART ANTIQUES (tehdy ještě s &) vyšlo v červnu roku 2002, tedy už před těžko uvěřitelnými dvaceti lety. Historie našeho časopisu je tak objemná, až je takřka nepřehledná.
![3.jpg](https://img.artantiques.cz/userimages/news/4064/3212_0dcfef979dbdadb680c9cce24e9ef0e9_small.jpg)
Falza a spol.
Tomáš Klička výstava prosinec 2021
Padělané umění všeobecně považujeme za cosi podřadného. Za běžných okolností leží uklizené hluboko v depozitářích a raději se o něm příliš nemluví. Nyní se ale hned na dvou výstavách ocitlo v centru pozornosti: ve Šternberském paláci Národní galerie a v Galerii...
![benatky.jpg](https://img.artantiques.cz/userimages/news/4213/3927_cb0d8295dd08a8f870c1c1ad3d7f6287_small.jpg)
Editorial
Tomáš Klička editorial červenec 2022
Návštěva jakékoli výstavy je vedle duševního výkonu často i výkonem fyzickým. Své o tom vědí zejména návštěvníci rozsáhlých mezinárodních přehlídek typu bienále. Hned několik vám jich přinášíme i v tomto letním čísle.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?