Architektura pro festival
Karolina Jirkalová staveniště prosinec 2010
I festivaly mají své architekty – ten jihlavský dokumentární letos již podruhé architektonicky pojednal Josef Čančík.
Jak sám říká, rozsah pro festival upravovaných prostorů a nároky na ně byly velké, zato rozpočet malý. Architekt a jeho spolupracovníci (především Vít Šimek) se navíc nespokojili jen s nejnutnějšími zásahy, ale oproti loňsku také výrazně expandovali do veřejného prostoru města. Prvním úkolem tvůrců bylo vymyslet základní stavební prvek – nejlépe takový, co se dá pořídit s minimálními náklady či pouze zapůjčit. Volba padla na dřevěné europalety, které se ukázaly jako dostatečně pevný a především variabilní modul. V interiérech pak palety doplnil surový ocelový pororošt.
Škála staveb, které pro festivalovou Jihlavu vznikly, byla skutečně široká. V interiéru to bylo vybavení dvou kaváren, pulty pro festivalový personál, různé druhy sezení i struktury pracovišť pro filmové profesionály či novináře. Největším interiérovým kouskem byl 16 metrů dlouhý bar v Domě kultury. Mottem letošního festivalu bylo Doc.Dream, tedy dokumentární snění. Josef Čančík se zasnil architektonicky a vytvořil pro veřejný prostor několik konceptuálních staveb z palet a surového dřeva. Autoři je pojali jako volné variace archetypálních staveb: na hlavním jihlavském náměstí bylo možné usednout do vyhlídkové „latríny“, na křižovatce u Domu kultury kroužila auta kolem „seníku“, před festivalovým centrem stál „čajový pavilon“. Téměř surreálně pak působil „posed“ na nárožním sloupu monumentálního průčelí Domu kultury. Oblíbeným námětem hovoru festivalových návštěvníků byly spekulace nad otázka „jak to tam drží“.
Drobné stavby ve veřejném prostoru fungovaly jako účinný poutač a festivalem tak skutečně na pár dní žilo celé město. Josef Čančík podotýká, že autorům prošlo rukama všech 450 použitých palet. A to minimálně dvakrát: při stavbě a při demontáži. Životnost festivalové architektury je skutečně jepičí.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
