Blízké tváře vzdáleného umění

Jakub Stejskal úhel listopad 2015

Když britský egyptolog Flinders Petrie na konci osmdesátých let devatenáctého století prováděl vykopávky v nekropolích Fajjúmu jižně od Káhiry, narazil zde na typické starověké schránky mumifikovaných těl, které byly ovšem doplněné portréty zemřelých, jejichž naturalismus bral dech. Petrie byl prvním archeologem, který viděl tyto na dřevo malované portréty pocházející z prvních tří staletí našeho letopočtu v jejich původním prostředí, ač se krátce před tím série jiných portrétů z Fajjúmu dostala do Vídně díky obchodníkovi Theodoru Grafovi. Grafovy a Petrieho sbírky vystavované po celé Evropě vyvolaly velkou diváckou odezvu. Jak je patrné z dobových recenzí, publikum konce století bylo fascinováno tím, co vnímalo jako bytostně moderní citlivost vůči individuální psychologii, příznačnou pro dobový žánr portrétního obrazu. Ředitel Rakouského archeologického ústavu dokonce proto neváhal označit obrazy za padělky.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné