Byl to jen sochař?

Jan Wollner recenze duben 2013

Hugo Demartini v Národní galerii / Výrazným prvkem retrospektivy Huga Demartiniho ve Veletržním paláci Národní galerie – stejně jako Karla Malicha na Pražském hradě – se stala především architektonická instalace, jejímž autorem je v obou případech Federico Díaz. Jeho jméno přitom nefiguruje pouze v kolonce architekt výstavy, ale zároveň je uvedeno i jako součást autorského či kurátorského týmu. Čím je tento hierarchický vzestup motivován? Ideálně by užší spolupráce mezi architektem a kurátory měla vést k hlubšímu vystižení základních interpretačních tezí, které by nebyly pouze teoreticky formulovány, ale zároveň zpřítomněny v režimu výstavní instalace. U Demartiniho retrospektivy ovšem jakýkoli pokus o interpretaci fatálně chybí a posílená pozice architekta výstavy neslouží k ničemu jinému, než aby tuto absenci efektně zamaskovala. Výstava se totiž opírá o nulový výzkum a vyprázdněný obsah překrývá působivou instalací.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné