Cena pro Vojtěcha Lahodu a otázka ochrany poválečné architektury

Anežka Bartlová zprávy červenec 2017

Praha – Začátkem června se v přednáškovém sále Národního technického muzea uskutečnila valná hromada Uměleckohistorické společnosti (UHS), profesního sdružení historiků umění. Výroční Cenu UHS za celoživotní přínos oboru obdržel dvaašedesátiletý Vojtěch Lahoda, který působí v Ústavu dějin umění Akademie věd a specializuje se především na českou modernu. Je například autorem monografií skupiny Osma a Emila Filly, v loňském roce pro Národní galerii připravil výstavu Zdenka Rykra.

„Přestože kubismus zprvu vznikl jako ryze malířský směr, pronikl postupně do dalších médií. Tento průnik je charakteristický i pro Tvou osobu, pojímající dějiny umění v celé jejich šíři a složitosti, s obrovským mezioborovým přesahem včetně komplikovaných teoretických a metodologických problémů, které Tě vždy přitahovaly,“ prohlásil mimo jiné v Lahodově laudaciu Tomáš Winter, jeho nástupce v čele Ústavu dějin umění.

Cenu Josefa Krásy pro historiky umění do 40 let získala Magdalena Nespěšná-Hamsíková za monografii Lucas Cranach a malířství v českých zemích (1500–1550). Autorka se zabývá obdobím přelomu středověku a renesance a zejména osobou Lucase Cranacha st. dlouhodobě, vyučuje též na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK.

K dalším bodům programu patřilo téma nového památkového zákona. Původní podobu návrhu zákona UHS před třemi lety podpořila, v rámci jeho projednávání ve vládě a ve sněmovně k němu však byla přijata řada pozměňovacích návrhů, které odbornou veřejností zdaleka nejsou přijímány jednoznačně. Valná hromada proto pověřila výbor, aby připravil stanovisko k současné podobě návrh.

Památkové péče se týkala i odpolední debata Proč se nám nedaří památkově chránit poválečnou architekturu?, které se zúčastnili generální ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděžda Goryczková, Martin Strakoš z územního odborného pracoviště NPÚ v Ostravě, Rostislav Švácha zastupující Ústav dějin umění, Lukáš Beran z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT a Vlastislav Ouroda, náměstek pro řízení sekce kulturního dědictví Ministerstva kultury.

Naléhavost tématu dokládá nejen množství kauz z poslední doby, kdy veřejnost bojuje proti bourání či necitlivým rekonstrukcím staveb z 60. až 80. let, ale také prostá statistika, že mezi 40 tisíci kulturních památek na našem území je jen zhruba padesát objektů z poválečného období (včetně plastik a památníků), přičemž mezi nimi převažují realizace ze 40. a 50. let. V posledních pěti letech byly za kulturní památku prohlášeny pouze čtyři poválečné objekty.

Pregnantně vyjádřené stanovisko přednesl Rostislav Švácha, který upozorňoval mimo jiné na problém „posudkářství“, tedy ne vždy nestranného zpracovávání posudků k památkovým řízením, nebo na jistou podjatost části laické i odborné veřejnosti vůči stavbám z období totality. Padl i pojem „retroaktivita“, jímž Švácha označoval způsob hodnocení poválečných staveb prizmatem dnešního pohledu na architekturu a utváření měst, což je pochopitelně značně problematické.

V rámci diskuse moderované Richardem Biegelem dospěli její účastníci také ke specifikaci konkrétních řešení a možností spolupráce. Mezi NPÚ a ministerstvem by tak mělo dojít k užšímu dialogu nad objekty, jejichž památkovou ochranu je třeba řešit nejaktuálněji (z pražských staveb jde například o hotel Intercontinental, plavecký stadion v Podolí, obchodní dům Kotva nebo budovu Strojimportu). Zástupce ministerstva dále projevil vůli zveřejnit seznam staveb, jež byly navrženy na zápis mezi kulturní památky, případně o kterých se již vede správní řízení. Takový seznam by byl užitečný nejen pro odbornou veřejnost, ale například i pro potenciální investory.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné