Chvála rukopisu

Radana Lencová názor září 2007

Žijeme v době globálních médií, které nám dávají možnosti neomezené komunikace prostřednictvím internetu, telefonu, používáme způsob elektronického psaní atd. Zároveň máme i tendence nekomunikovat, bránit se množství informací, izolovat se a hledat si svůj osobní styl, pocit individuality. Mnozí si však neuvědomují, že jedním z prostředků k nalezení sebe sama jako originální bytosti je zdánlivě prostá činnost – rukopisné psaní.Poslední dobou se v naší tzv. moderní společnosti klade značný důraz na originalitu, původnost a ruční výrobu. Právě lidská ruka dává věcem individualitu, vdechuje jim život. Rukopisné písmo v té nejběžnější poloze nám tuto svobodu dokonale umožňuje. Lidé dnes ale psát pomalu zapomínají, především ti, kteří používají klávesnici počítače více než vlastní ruku – což je, zdá se, všeobecný trend naší doby.

Znalost písma a schopnost psát byly vždy znakem inteligence. Co se stane, když úplně přestaneme psát? Dovedeme si vůbec představit, kam až nás dnešní technologický vývoj může dotlačit? Mně se zdá, že přímo k pohodlnosti, nečinnosti, nemyšlení, možná až k jakési stádovosti, se kterou se lépe manipuluje… Člověk má pak tendence být pasivní, a když už vyvíjí aktivitu a chce se nějak vyjadřovat, tak se především přizpůsobuje novým trendům – módě, technologiím, reklamě apod. Přitom se však zapomíná na základní projevy gramotnosti, jako je třeba právě psaní.

Úroveň rukopisného písma upadá, jak v soukromém životě, tak i ve veřejném prostoru: na vývěsních tabulích, výlohách a cedulích psaných křídou nebo fixem se projevuje spíše nuda, nedostatek výtvarných písmových nápadů a hlavně neschopnost psát čitelně. Zkusme si připomenout kreativitu psaných nápisů v ulicích ve století předminulém či začátku minulého… Může za to naše doba – my sami –, nebo písmo, kterému jsme se učili ve školách?

Lidé si dnes bohužel svého rukopisu neváží a někdy se za něj i stydí. Přestávají psát, i když je to jeden z klíčových prostředků k originálnímu lidskému výrazu. Rukopis má daleko více možností než elektronické „pohyblivé typy“, má svou vlastní dramatizaci, a navíc je to vždy originál – přirozené gesto vyjadřující svobodu lidského ducha. Má tu zázračnou schopnost, že může být prostředkem našeho každodenního sebeobjevování.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné