Demolice depa Hloubětín

Karolina Jirkalová staveniště prosinec 2017

Dopravní podnik hlavního města Prahy se chystá v nejbližších letech strhnout budovu tramvajové vozovny v Hloubětíně z roku 1951 a nahradit ji novým objektem. Již v roce 2013 byly zjištěny průhyby střešní konstrukce, která je od té doby v problémových místech podepřena lešením. Střecha je konstrukčně dosti unikátní – pět dlouhých lodí je kryto tenkými železobetonovými skořepinami ve tvaru konoidů, jakýchsi vln, v jejichž čelech jsou umístěny svislé světlíky. Monolitické skořepiny mají tloušťku pouhých pět centimetrů a střešní krajinu depa jich tvoří celkem 65. Zřejmě jde o vůbec první použití konstrukce z konoidních skořepin na území Československa. Publikace Pražský industriál charakterizuje tuto stavbu jako „vynikající ukázku československého inženýrství betonových skořepin, rozvíjeného v poválečném nedostatku oceli ve shodě s vývojem ve světě“.

Autorem konstrukčního řešení depa v Hloubětíně byl významný statik a inženýr Jozef Wünsch (1910–1986), který tehdy pracoval v pražském Studijním a typizačním ústavu. Zabýval se možnostmi železobetonu, předepjatých konstrukcí a také kombinací prefabrikátů a monolitických konstrukcí. Po druhé světové válce rovněž přednášel na bratislavské technice. Schopnosti a aktivita Jozefa Wünsche však paradoxně zapříčinily i jeho pád – v roce 1956 vydáním překladu své knihy Statika předepjatých konstrukcí v západním Německu porušil tehdejší devizové předpisy, půl roku strávil za mřížemi a přišel o místo. Působil pak v inženýrských podnicích v Brně a Bratislavě, kde vyvíjel nové technologie a patenty, nejvíce používaný je asi systém zvaný prefa-monolit, na němž pracoval od 60. let. Jeho mosty, halové konstrukce a další staticky náročná řešení najdeme po celém území bývalého Československa.

Podle pražského dopravního podniku není možné skořepiny opravit ani vyměnit a těžko s tímto názorem bez hlubších znalostí problematiky železobetonových konstrukcí polemizovat. Budova vozovny není památkově ani jinak chráněná, protestní hlasy se neozývají – demolice a nahrazení novostavbou (plánováno 2019–2021) ji tedy s největší pravděpodobností nemine. Kdo se chce potěšit pohledem na skvělé inženýrské dílo, dokládající dnes už jen výjimečně používaný skořepinový konstrukční systém, měl by si tedy do Hloubětína pospíšit.

Podělte se:

Náměstí pro „ne-město“

Karolina Jirkalová téma prosinec 2021

Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen

To je v naší moci

Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020

Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...

kredit foto Radek Dětinský koláž Jiří Thýn.jpg

Maria Topolčanská

Karolina Jirkalová rozhovor březen 2022

O rozhovoru s Mariou Topolčanskou jsem uvažovala už dlouho. Ve chvíli, kdy se stala novou rektorku Akademie výtvarných umění, už nebylo na co čekat. Jen témata, která jsme spolu v kavárně naproti AVU probíraly, se dost lišila od mých dávných plánů. Namísto architektury, měst...