Demolice depa Hloubětín
Karolina Jirkalová staveniště prosinec 2017
Dopravní podnik hlavního města Prahy se chystá v nejbližších letech strhnout budovu tramvajové vozovny v Hloubětíně z roku 1951 a nahradit ji novým objektem. Již v roce 2013 byly zjištěny průhyby střešní konstrukce, která je od té doby v problémových místech podepřena lešením. Střecha je konstrukčně dosti unikátní – pět dlouhých lodí je kryto tenkými železobetonovými skořepinami ve tvaru konoidů, jakýchsi vln, v jejichž čelech jsou umístěny svislé světlíky. Monolitické skořepiny mají tloušťku pouhých pět centimetrů a střešní krajinu depa jich tvoří celkem 65. Zřejmě jde o vůbec první použití konstrukce z konoidních skořepin na území Československa. Publikace Pražský industriál charakterizuje tuto stavbu jako „vynikající ukázku československého inženýrství betonových skořepin, rozvíjeného v poválečném nedostatku oceli ve shodě s vývojem ve světě“.
Autorem konstrukčního řešení depa v Hloubětíně byl významný statik a inženýr Jozef Wünsch (1910–1986), který tehdy pracoval v pražském Studijním a typizačním ústavu. Zabýval se možnostmi železobetonu, předepjatých konstrukcí a také kombinací prefabrikátů a monolitických konstrukcí. Po druhé světové válce rovněž přednášel na bratislavské technice. Schopnosti a aktivita Jozefa Wünsche však paradoxně zapříčinily i jeho pád – v roce 1956 vydáním překladu své knihy Statika předepjatých konstrukcí v západním Německu porušil tehdejší devizové předpisy, půl roku strávil za mřížemi a přišel o místo. Působil pak v inženýrských podnicích v Brně a Bratislavě, kde vyvíjel nové technologie a patenty, nejvíce používaný je asi systém zvaný prefa-monolit, na němž pracoval od 60. let. Jeho mosty, halové konstrukce a další staticky náročná řešení najdeme po celém území bývalého Československa.
Podle pražského dopravního podniku není možné skořepiny opravit ani vyměnit a těžko s tímto názorem bez hlubších znalostí problematiky železobetonových konstrukcí polemizovat. Budova vozovny není památkově ani jinak chráněná, protestní hlasy se neozývají – demolice a nahrazení novostavbou (plánováno 2019–2021) ji tedy s největší pravděpodobností nemine. Kdo se chce potěšit pohledem na skvělé inženýrské dílo, dokládající dnes už jen výjimečně používaný skořepinový konstrukční systém, měl by si tedy do Hloubětína pospíšit.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
