Demolice depa Hloubětín

Karolina Jirkalová staveniště prosinec 2017

Dopravní podnik hlavního města Prahy se chystá v nejbližších letech strhnout budovu tramvajové vozovny v Hloubětíně z roku 1951 a nahradit ji novým objektem. Již v roce 2013 byly zjištěny průhyby střešní konstrukce, která je od té doby v problémových místech podepřena lešením. Střecha je konstrukčně dosti unikátní – pět dlouhých lodí je kryto tenkými železobetonovými skořepinami ve tvaru konoidů, jakýchsi vln, v jejichž čelech jsou umístěny svislé světlíky. Monolitické skořepiny mají tloušťku pouhých pět centimetrů a střešní krajinu depa jich tvoří celkem 65. Zřejmě jde o vůbec první použití konstrukce z konoidních skořepin na území Československa. Publikace Pražský industriál charakterizuje tuto stavbu jako „vynikající ukázku československého inženýrství betonových skořepin, rozvíjeného v poválečném nedostatku oceli ve shodě s vývojem ve světě“.

Autorem konstrukčního řešení depa v Hloubětíně byl významný statik a inženýr Jozef Wünsch (1910–1986), který tehdy pracoval v pražském Studijním a typizačním ústavu. Zabýval se možnostmi železobetonu, předepjatých konstrukcí a také kombinací prefabrikátů a monolitických konstrukcí. Po druhé světové válce rovněž přednášel na bratislavské technice. Schopnosti a aktivita Jozefa Wünsche však paradoxně zapříčinily i jeho pád – v roce 1956 vydáním překladu své knihy Statika předepjatých konstrukcí v západním Německu porušil tehdejší devizové předpisy, půl roku strávil za mřížemi a přišel o místo. Působil pak v inženýrských podnicích v Brně a Bratislavě, kde vyvíjel nové technologie a patenty, nejvíce používaný je asi systém zvaný prefa-monolit, na němž pracoval od 60. let. Jeho mosty, halové konstrukce a další staticky náročná řešení najdeme po celém území bývalého Československa.

Podle pražského dopravního podniku není možné skořepiny opravit ani vyměnit a těžko s tímto názorem bez hlubších znalostí problematiky železobetonových konstrukcí polemizovat. Budova vozovny není památkově ani jinak chráněná, protestní hlasy se neozývají – demolice a nahrazení novostavbou (plánováno 2019–2021) ji tedy s největší pravděpodobností nemine. Kdo se chce potěšit pohledem na skvělé inženýrské dílo, dokládající dnes už jen výjimečně používaný skořepinový konstrukční systém, měl by si tedy do Hloubětína pospíšit.

Podělte se:

Velmi podivné a dvojznačné zboží

Karolina Jirkalová architektura listopad 2019

Podle zpráv z médií se zdá, že Česká republika se stává centrem světové architektury. Prahu obohatí realizace od Zahy Hadid, Evy Jiřičné či Thomase Heatherwicka, černou Ostravu leskem svého jména obdaří Steven Holl. Máme se tedy na co těšit. Anebo spíš ne?

Nebude, bude, nebude… ale bude

Karolina Jirkalová březen 2020

Praha – Koncem ledna revokovalo pražské zastupitelstvo své zamítavé stanovisko k obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí z roku 2017. Umístění napodobeniny barokního sousoší Jana Jiřího Bendla podpořila většina zastupitelů Spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN...

Pionýři i klasici

Karolina Jirkalová architektura říjen 2019

Lávka přes potok na pěší cestě ke hřbitovu nezní zrovna jako vzrušující architektonické dílo. Mostek u Kladna-Vrapice autorů Ondřeje Císlera a Petra Teje je však v mnoha ohledech výjimečný – svou formou, použitou technologií ultravysokopevnostního betonu i osazením...