Demolice depa Hloubětín
Karolina Jirkalová staveniště prosinec 2017
Dopravní podnik hlavního města Prahy se chystá v nejbližších letech strhnout budovu tramvajové vozovny v Hloubětíně z roku 1951 a nahradit ji novým objektem. Již v roce 2013 byly zjištěny průhyby střešní konstrukce, která je od té doby v problémových místech podepřena lešením. Střecha je konstrukčně dosti unikátní – pět dlouhých lodí je kryto tenkými železobetonovými skořepinami ve tvaru konoidů, jakýchsi vln, v jejichž čelech jsou umístěny svislé světlíky. Monolitické skořepiny mají tloušťku pouhých pět centimetrů a střešní krajinu depa jich tvoří celkem 65. Zřejmě jde o vůbec první použití konstrukce z konoidních skořepin na území Československa. Publikace Pražský industriál charakterizuje tuto stavbu jako „vynikající ukázku československého inženýrství betonových skořepin, rozvíjeného v poválečném nedostatku oceli ve shodě s vývojem ve světě“.
Autorem konstrukčního řešení depa v Hloubětíně byl významný statik a inženýr Jozef Wünsch (1910–1986), který tehdy pracoval v pražském Studijním a typizačním ústavu. Zabýval se možnostmi železobetonu, předepjatých konstrukcí a také kombinací prefabrikátů a monolitických konstrukcí. Po druhé světové válce rovněž přednášel na bratislavské technice. Schopnosti a aktivita Jozefa Wünsche však paradoxně zapříčinily i jeho pád – v roce 1956 vydáním překladu své knihy Statika předepjatých konstrukcí v západním Německu porušil tehdejší devizové předpisy, půl roku strávil za mřížemi a přišel o místo. Působil pak v inženýrských podnicích v Brně a Bratislavě, kde vyvíjel nové technologie a patenty, nejvíce používaný je asi systém zvaný prefa-monolit, na němž pracoval od 60. let. Jeho mosty, halové konstrukce a další staticky náročná řešení najdeme po celém území bývalého Československa.
Podle pražského dopravního podniku není možné skořepiny opravit ani vyměnit a těžko s tímto názorem bez hlubších znalostí problematiky železobetonových konstrukcí polemizovat. Budova vozovny není památkově ani jinak chráněná, protestní hlasy se neozývají – demolice a nahrazení novostavbou (plánováno 2019–2021) ji tedy s největší pravděpodobností nemine. Kdo se chce potěšit pohledem na skvělé inženýrské dílo, dokládající dnes už jen výjimečně používaný skořepinový konstrukční systém, měl by si tedy do Hloubětína pospíšit.
![kom_DSC05610.jpg](https://img.artantiques.cz/userimages/news/4065/3270_b7fea895cf65e2d45ad5162acb1d2cb8_small.jpg)
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
![1. Go─Ź├írova galerie v Automatick├Żch ml├Żnech, foto Michal Kudl├í─Źek.jpg](https://img.artantiques.cz/userimages/news/4492/4846_c15683e5fa3673eda3309b7520898bad_small.jpg)
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
![A_OVA9157.jpg](https://img.artantiques.cz/userimages/news/3735/1752_ed36a75f4b4c3a13bc387965ad3209b5_small.jpg)
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?