Diskuze o praxi regionálních galerií

Tomáš Klička zprávy listopad 2018

Praha – V rámci festivalu 4+4 dny v pohybu připravil Spolek Skutek v pátek 12. října v Desfourském paláci setkání zástupců městských a oblastních galerií. Přestože jim centra mnohdy nevěnují náležitou pozornost, mají v celkové infrastruktuře uměleckého provozu už vzhledem ke svojí početnosti nezastupitelné místo. Prezentace a diskuze byla pojata jako burza zkušeností v oblasti vystavování současného umění, jehož prezentace v regionech má především vzhledem k nižší připravenosti místního publika svá specifika.

Setkání se účastnili zástupci Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Kaple a Galerie Sýpka z Valašského Meziříčí, Galerie města Třince, Galerie výtvarného umění v Mostě, Galerie města Tábor, městské galerie ve Žďáru nad Sázavou (Malá galerie, Stará radnice), Městské galerie v Týnu nad Vltavou a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Chronickým problémem, který v diskuzi vyvstával v různých podobách, je personální podhodnocení a z něj plynoucí kumulace funkcí. Podmínky institucí se ale i přes jejich společný jmenovatel, kterým je relativně malá velikost, liší. Ne všechny zúčastněné galerie jsou sbírkotvorné a část výstavních síní také není spravovaná autonomně, ale spadá pod kulturní domy, městské kulturní organizace nebo jsou, tak jako třinecká galerie, součástí knihovny. V krajních případech je výsledkem situace, kdy je galerie jen jedním z mnoha úkolů pracovníka pověřeného jejím vedením.

Přístupy k vytváření výstavního programu se pohybují na škále od sebevědomého kurátorského vedení (Třinec, Valašské Meziříčí, Týn nad Vltavou), které usiluje především o prezentování kvalitního současného umění, po „laissez-fair“ přístup, kdy galerie poskytuje prostor komukoli, kdo o něj požádá, popř. si výstavu zafinancuje. Výjimkou bohužel nejsou ani situace, kdy musí kurátoři čelit pokusům o zásah do programu ze strany zřizovatele.


Kurátoři a kurátorky se v oblasti současného umění orientují především na základě vlastního rozhledu a generační blízkosti, přičemž školní ateliéry většina navštěvuje jen zřídka. Generační obměny ve vedení galerií a z nich plynoucí konflikty pak představují další opakující se problém – jakmile nové vedení galerie usiluje o zlepšení programu, často riskuje ztrátu dosavadního publika. Jako funkční model z diskuze vyvstalo kombinovat výstavy současného umění s představováním lokálních autorů (Týn nad Vltavou) nebo fungování programově odlišených výstavních prostor (Jihlava).

K nejzávažnějším otázkám patří navazování vztahu s místním publikem. Efektivním způsobem jeho budování se podle účastníků ukazují animační programy pro děti i širší veřejnost a to jak za pomoci galerijních edukátorů, tak zapojením vystavujících umělců. Pro nejmenší galerie, čítající někdy i jediného zaměstnance, však doprovodné programy představují stále určitý luxus. V situaci, kdy je složité obhájit i navýšení mandatorních výdajů, není standardem ani vyplácení honorářů vystavujícím umělcům. Galerie v takových případech musí využívat jako doplňkový zdroj ministerské dotace.

Závěrem diskuze zazněl návrh na vytvoření platformy v rámci Spolku Skutek, která by regionální galerie sdružovala. Tato skupina by umožnila systematické sdílení zkušeností a rad, v případě jejího uskutečnění však bude potřeba vymezit její funkci oproti jiným profesním sdružením.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné