Editorial

Tomáš Klička editorial červen 2021

Časopis, jako je ten náš, který je rozvržen na předem stanovené rubriky a vychází jednou měsíčně, některé informace zkrátka nemůže pojmout.

Gian Lorenzo Bernini: Lebka (1655) © SKD, foto: Oliver Killig, zdroj: news.artnet.com

Nemyslím nutně horké zpravodajské aktuality, které by pozbyly významu, ještě než vyjdeme, zábavné marginálie z popkultury nebo kuriozity z oblasti kulturní politiky (pro informace tohoto typu doporučuji twitterový účet Kustodky Květy). Chybí nám třeba i rubrika sto plus jedna zahraničních zajímavostí ze světa umění. Aspoň o jednu takovou mám chuť se s vámi dnes podělit.

Několikrát do roka se poštěstí s větší či menší přesvědčivostí nově atribuovat umělecké dílo některému z velkých jmen mezi starými mistry a mistryněmi. Koncem května u našich saských sousedů oznámili objev sochy Giana Lorenza Berniniho. Nejde o dosud zcela neznámé dílo, ale o sochu, která je součástí drážďanských sbírek už od první poloviny 18. století. Naturalisticky vysochaná lebka z kararského mramoru se do Drážďan dostala spolu s dalšími díly ze sbírek římského rodu Chigiů, která zakoupil August Silný. V posledních letech byla vystavena poněkud v ústraní na zámku Pillnitz. Když přišla řada na její restaurování v souvislosti s chystanou caravaggiovskou výstavou, zaujala pracovníky muzea: „Stáli jsme kolem stolu, dívali se na ni. Otázka samozřejmě zněla – kdo ji udělal? A jelikož měla římskou provenienci, někdo ve vtipu řekl – možná je to Bernini,“ vzpomíná kurátorka Claudia Kryza-Gersch.

Ponoření do inventářů vtip-hypotézu potvrdilo. Artistní skulptura byla vytvořená roku 1655 pro papeže Alexandra VII. krátce po jeho ujmutí se funkce a nedlouho předtím, kdy v Římě vypukl mor. Zdá se, že plnila poměrně intimní roli: papež lebku uchovával na svém pracovním stole, pod postelí pak schovával další Berniniho dílo – sarkofág.

Státní umělecké sbírky v Drážďanech jsou sice od předminulého roku chudší o diamantové šperky za pár miliard, které byly ukradeny z Grünes Gewölbe, ale domnívám se, že lebka může posloužit jako nemenší magnet. Oproti klenotům je to navíc mnohem silnější symbol. Mramorové memento mori jistě uspokojí nespočet cílových skupin: turistické houfy lačné morbidity, staré i mladé gotiky, piráty, antropology, kurátory výstav současného umění o vanitas i diváky, kteří chtějí – po papežsku – ztišeně kontemplovat vlastní smrtelnost. Hranice se pozvolna otevírají, stejně tak výstava Bernini, papež a smrt v drážďanském Zwingeru.

Podělte se:

Člověk poznává kresbou a často na něco přijde

Eva Riebová Tomáš Klička rozhovor únor 2020

Kreslířka Inge Kosková patří k nenápadným, ale významným umělkyním spojeným s Olomoucí, kde v osmdesátých letech náležela k okruhu tzv. olomoucké kresby. S autorkou, která koncem ledna oslavila osmdesáté narozeniny, jsme v jejím olomouckém domově rozmlouvali o vztahu...

Akvizice tuzemských galerií 2019

Tomáš Klička zprávy březen 2020

K nejvýraznějším loňským nákupům v oblasti starého umění patřila akvizice Škrétova obrazu ze svatováclavského cyklu, který malíř tvořil pro klášter bosých augustiniánů na Zderaze od roku 1640, nedlouho po svém návratu z Itálie.

DEKORATIVNOST NEVNÍMÁM PEJORATIVNĚ

Tomáš Klička Vojtěch Märc rozhovor únor 2021

Vladimír Houdek patří k žádaným malířům mladší generace. V ateliéru mezi jeho nejnovějšími obrazy jsme s ním probírali, jak se googluje abstrakce a že se knihy dají nejen psát, ale i malovat. Kromě toho jsme mluvili o jeho cestě k umění, která vedla přes učení se...