Editorial

Tomáš Klička editorial únor 2022

Část novely Přípravy na všechno, vloni hojně skloňovaného beletristického debutu autora píšícího pod pseudonymem Elsa Aids, se odehrává v jisté pražské soukromé galerii (insider její předobraz lehce rozpozná).

Scény z knížky ale neukazují pozlátko světa umění, autor naopak s notnou dávkou sarkasmu komentuje z perspektivy galerijního „hlídače“ společnost, která se kolem umění točí, i peníze vydělané sezením v galerii a zapínáním výstavy, kam nikdo nechodí.

Právě hlídači, kustodi a kustodky si během pandemie vysloužili označení „essential workers“ galerijního provozu, a přesto je mnozí máme za jakýsi neutrální kus mobiliáře. Patří k profesím, se kterými kvůli opomíjení, kterého se jim dostává, osobně sympatizuji. Nijak si přitom jejich postávání mezi uměním neromantizuji. Je to úmorné a spolu s často nelehkými pracovní podmínkami to není kdovíjaká výhra.

Z mé dosavadní zkušenosti návštěvníka výstav si dovoluji navrhnout tři základní typologické druhy kustodů a kustodek. Kustod neviditelný (či diskrétní). Ten dělá, jako by nebyl, většinou chodí sem a tam, protože sedět už dávno nesmějí. Dalším druhem je kustod vysvětlující. Ten se vám s entuziasmem snaží zprostředkovat doplňující informace, i když o ně nejevíte větší zájem, a jeho činnost přerůstá do galerijní animace. A nakonec kustod dozorující. K nim patří zejména brigádničtí kustodi najatí z bezpečnostních agentur (neplést s ostrahou objektů!) a u návštěvníků patří k nejméně oblíbeným.

Zejména ve středně velkých výstavních sálech často váhám, zda je při vstupu na jejich území zdravit. (Jinde je etiketa snazší: V maličké galerii pochopitelně ano, naopak ve Valdštejnské jízdárně bych byl se svým „Dobrý den“ za blázna.) Ale někdy se interakce namane sama. V listopadu jsem byl vykázán z koutku určeného pro edukační aktivity, protože jsem se tam – v jinak prázdné výstavě – posadil na židli, abych si během pracovní návštěvy oddychl. Naopak před deseti lety jsem na výstavě dostal od kustodky bonbon za to, jak dlouho jsem tam pobyl. Chození do galerií je plné takovýchto mikrointerakcí, které jejich návštěvy okoření.

Čest kustodské práci a doufejme, že se přes radikální pokles návštěvnosti galerií (více se dočtete ve zprávách) jejich fochu letos korona příliš nedotkne.

Podělte se:

Editorial

Tomáš Klička editorial červen 2022

První číslo ART ANTIQUES (tehdy ještě s &) vyšlo v červnu roku 2002, tedy už před těžko uvěřitelnými dvaceti lety. Historie našeho časopisu je tak objemná, až je takřka nepřehledná.

Falza a spol.

Tomáš Klička výstava prosinec 2021

Padělané umění všeobecně považujeme za cosi podřadného. Za běžných okolností leží uklizené hluboko v depozitářích a raději se o něm příliš nemluví. Nyní se ale hned na dvou výstavách ocitlo v centru pozornosti: ve Šternberském paláci Národní galerie a v Galerii...

Editorial

Tomáš Klička editorial červenec 2022

Návštěva jakékoli výstavy je vedle duševního výkonu často i výkonem fyzickým. Své o tom vědí zejména návštěvníci rozsáhlých mezinárodních přehlídek typu bienále. Hned několik vám jich přinášíme i v tomto letním čísle.