Editorial

Tomáš Klička editorial březen 2022

Opravdu velmi nerad píšu vážné úvodníky. Dneska mi ale ty fóry ani odlehčené glosy nějak nejdou přes pysky. Během dokončování čísla, které držíte v ruce, vypukla válka na Ukrajině.

V obsahu čísla se to otevřeně nezrcadlí, ale věřím, že mohu mluvit i za ostatní, když řeknu, že jsme od té chvíle byli duchem částečně jinde. V hlavě se nám usídlila směs bezmoci, lítosti a příšerné naštvanosti na toho chlapa za dlouhým stolem.

Původně jsem chtěl psát o tom, kolik Alfonse Muchy Praha ještě snese. Epopej se totiž má vrátit do centra, a to nákupního, u Václavského náměstí. K tomu přibyla další plánovaná výstava jeho díla – kvůli českému předsednictví EU má totiž Muchovi ustoupit dlouho ohlášená podzimní retrospektiva Josefa Mánesa ve Valdštejnské jízdárně. Jenže, kdo ví, co bude? Třeba se z jízdárny stane noclehárna. Valdštejnská noclehárna.

Galerie a muzea vyvěšují modrožluté vlajky a snad nezůstane jen u toho. Rozbíhají se benefiční aukce umění, mnozí umělci se snaží přiložit aktivně ruku k dílu i jinak. Jak vůbec v takové situaci může pomoct samotné výtvarné umění? Nejsem si jistý. Nicméně jedním z rysů dobrého umění je pěstování hlubší citlivosti, která se při vnímání potřeb postižených a také nynější a budoucí pomoci může hodit.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné