Ester Havlová v Olomouci

Karolina Jirkalová staveniště červenec 2009

První seznámení s více či méně úspěšnými výboji domácí i světové architektury většinou zprostředkovávají fotografie.

Fotograf je často prvním interpretem architektury, jeho hledáček spolurozhoduje o tom, jak na nás bude ta která stavba na snímcích působit. K nejuznávanějším domácím osobnostem v oboru fotografie architektury bezesporu patří Ester Havlová. Možnost soustředěně si prohlédnout její práci a srovnat pojetí jednotlivých staveb nabízí výstava s názvem Fragmenty, kterou připravilo Arcidiecézním muzeum v Olomouci. Výběr snímků moderní české i zahraniční architektury je nainstalován v gotickém ambitu paláce Jindřicha Zdíka.

„Fotografie na výstavu jsem vybírala s cílem ukázat krásnou architekturu na výtvarně působivých záběrech, často detailech,“ říká o své výstavě Havlová. „Klíčovým parametrem ale byla atmosféra a také trochu tajemství, kdy může být na první pohled přehlédnuto, o jakou stavbu se jedná. Poučený divák ale nakonec vždy pozná, o které architektonické dílo jde, a nepoučený má možnost najít informace v podrobných popiscích, ty jsou stejně důležité jako fotografie.“ Mezi fotografiemi najdeme i snímky Arcidiecézního muzea v Olomouci, s jehož autory z ateliéru HŠH Havlová pravidelně spolupracuje.

Ester Havlová se narodila v roce 1967 a vystudovala fotografii v ateliéru Pavla Štechy na pražské FAMU. K architektuře měla díky rodině blízko od dětství: „Asi jsem se ne nadarmo narodila do Útvaru hlavního architekta,“ říká v roce 2005 v rozhovoru pro Archiweb. „Táta má k architektuře velmi blízko, a tak když mě učil fotografovat, nesnímala jsem zvířátka a „mypředKarlštejnem“, ale schody – světlo stín, oprýskané zdi – struktura, Motokov z podhledu – perspektiva…“ Havlová nefotí pouze architekturu, ale i divadlo, výtvarné umění a náhodné či aranžované scény. Architektura však v jejím portfoliu v posledních letech výrazně převažuje.

Výstavu Fragmenty, kterou připravil kurátor Jakub Potůček, můžete v olomouckém Arcidiecézním muzeu navštívit do konce září. Doprovází ji publikace z pražského nakladatelství Titanic, která není běžným katalogem, ale blíží se spíše autorské knize a obsahuje i dva listy s tisky fotografií.

Podělte se:

Náměstí pro „ne-město“

Karolina Jirkalová téma prosinec 2021

Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen

1. Go─Ź├írova galerie v Automatick├Żch ml├Żnech, foto Michal Kudl├í─Źek.jpg

Kulturní mlýny

Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023

Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...

To je v naší moci

Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020

Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...