Galeristův perný podzim

Jiří Švestka názor leden 2007

Podzimní sezóna je pro člověka, který se zabývá současným uměním, komplikovaná především velkou koncentrací veletrhů v Evropě i v USA. Jako galerista, který je součástí světové scény, musím být (téměř) všude. V Berlíně na veletrhu Art Forum, ani v Londýně na veletrhu Frieze jsme sice neměli vlastní stánek (v Berlíně nechceme a na Frieze se nám nedaří dostat), ale přesto tam musím být.

Často si připadám jako osamocený vyslanec nějaké neznámé kultury, neboť čeští kurátoři, kolegové galeristé i sběratelé se tam objeví jen zřídka. Je to ve velkém kontrastu například k Polákům. Galerie Raster, která se na Frieze taky nedostala, si s finanční podporou města Varšavy alespoň pronajala v Londýně galerijní prostor a vystavila obrazy Rafala Bujnowského. To je ve zdejších poměrech naprosto nepředstavitelné.

Na veletrzích mne oslovují nejen zahraniční galeristé, ale také významní kurátoři muzeí. Šéfkurátor Royal Academy of Arts, Norman Rosenthal se mým prostřednictvím například pokoušel nabídnout svoji výstavu současného amerického umění USA Today nějaké instituci v Česku. Obávám se ale, že jako tradičně vyzní moje snaha naprázdno.

Dalších podzimních veletrhů v Kolíně nad Rýnem a Artissimy v Turíně se naše galerie zúčastnila. Bohužel, věhlas Art Cologne již vyprchal a nejen my jsme nebyli spokojeni ani s prodejem, ani s nově získanými kontakty. Na zcela jiné úrovni probíhala Artissima. Je to pořád mladý trh pro mladé publikum, které ale zdaleka již není omezeno na severní Itálii. V Turíně jsme byli již potřetí a ukázalo se, že zájem o mladé české autory jako je Veronika Holcová nebo Jakub Hošek je zde už trvalý a intenzivní. V Turíně jsme také prodali sochy Tonyho Cragga, takže se zlepšila i naše finanční veletržní bilance.

To však zdaleka ještě nebyl konec mého divokého podzimního programu. Necelý týden v New Yorku jsem strávil na aukcích Contemporary Art a hlavně v galeriích. S portfolii v batohu jsem rozvíjel již připravené kontakty. Věřím, že výsledek bude brzo vidět a že nejen Markéta Othová, jejíž výstava je již dohodnutá, ale i další „moji“ umělci budou v této mece dnešního umění vystavovat. V dobrých a správných galeriích!

Oč optimističtější je situace mladého českého umění v zahraničí, o to drsnější jsou návraty. Od ředitele Národní galerie, Milana Knížáka, už jsme si  -  bohužel - zvykli na úplně všechno. Takže můj povzdech, že si Milan Knížák přijde ke mně na výstavu vybrat díla Jiřího Černického nebo Mileny Dopitové, vyžádá si nabídku, my mu dáme velkorysou slevu a on poté odmítá jednat s galerií a chce získat dílo přímo od umělců, je spíš malicherný. Kdyby s ním byly jen tyto potíže!

Více mne rozčarovalo interview se sběratelem Richardem Adamem, které jsem jedno nedělní dopoledne naladil na Vltavě. Pan Adam prý musí nakupovat přímo v ateliérech, protože „v Česku není galerie, která by prodávala mladé umění". Že bych strávil celý podzim jen ve snách?

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné