Geokonstrukce, systémy a náhody Jan Kubíček v Galerii Zlatá husa
Pavel Kappel recenze prosinec 2011
Galerie Zlatá husa již podruhé během krátké doby přinesla výstavu Jana Kubíčka. Tentokrát pod názvem Geokonstrukce, systémy a náhody představila jakýsi stručný průřez tvorbou tohoto umělce. Kubíčkovy výstavy vždy stojí za pozornost nejen z důvodu, že autor nevystavuje příliš často, ale i proto, že jeho obsáhlé dílo stále ještě skrývá mnoho zajímavých a dosud ve větší míře nevystavených prací. Několik z nich nabídla i nedávná výstava.
Jan Kubíček nebyl doma nikdy prorokem a jeho práce byly dlouhou dobu oceňovány více na západ od našich hranic zřejmě i proto, že vždy patřil k nejradikálnějším českým představitelům bezpředmětného konstruktivně-konkrétního umění, které u nás nikdy nemělo podobně silné zázemí jako například v Německu nebo Švýcarsku. Jeho dílo je dnes stále ještě nejlépe zastoupeno v zahraničních soukromých sbírkách, což nenápadně připomíná i několik dokumentárních fotografií ve vitríně u vchodu.
V mezinárodní společnosti
Reprezentativní průřez Kubíčkovým dílem byl nedávno k vidění v rámci výstavy sbírky Hanse-Petera Rieseho, který vlastní největší kolekci jeho děl mimo Českou republiku a který má na jeho úspěchu v zahraničí zřejmě největší zásluhu. Traduje se dokonce historka, jak v době okupace v roce 1968 společně na střeše Rieseho služebního vozu dobrodružně převáželi již přes uzavřené hranice obrazy na výstavu do Německa.
Rok 1968 byl ostatně zlomovým i v Kubíčkově tvorbě. Právě tehdy dospěl k přesvědčení, že již nelze dále vytvářet obrazy muzeálního typy a že by malba měla být spíše vizuální podobou základních pravidel, tedy jakýmsi záznamem „pohybu myšlení“, obrazová plocha se pro něj stala místem demonstrace elementární myšlenky. Redukce obsahu, která se změnou přístupu k malbě nevyhnutelně souvisela, se projevila i minimalizací výrazových prostředků, např. zaměřením autora na vztahy vznikající jednoduchým dělením čtverce.
Jan Kubíček se tak přihlásil k některým tradičním představitelům konkrétního umění jako např. Richard Paul Lohse, Max Bill, Hartmut Böhm nebo Klaus Staudt, s nimiž později také často vystavoval. Do širšího mezinárodního proudu tohoto typu umění tak zapadl na první pohled přirozeněji než například Karel Malich nebo Zdeněk Sýkora. Ti jsou v zahraničních sbírkách rovněž velmi dobře zastoupeni, jejich obrazy a objekty jsou ale natolik specifické, že vždy v dobrém slova smyslu vyčnívají.
Soukromá pocta
Zde se určitě do jisté míry projevila i odlišná geneze Kubíčkova díla. Jeho malířské začátky nejsou spojeny s přírodou, ale městem, které ale na rozdíl od civilismu a poetistického přístupu Skupiny 42 vnímal jinak – viděl ho (a bylo to patrné i na jeho fotografiích vystavených ve Zlaté huse před dvěma lety) jako svého druhu organizovaný celek, z něhož postupně odebíral vnější atributy, aby dospěl k čistému konstruktivnímu řádu svých pozdějších geometrických kompozic.
Velmi zajímavému lettristickému meziobdobí bohužel na výstavě nebyl věnován větší prostor (vystavena byla jen jedna koláž), k vidění zde ale bylo několik hard-edge pláten z poloviny 60. let (Geokonstrukce, Signály), z nichž některá nebyla dosud vystavena. Nechyběla ani Kubíčkova již klasická několikadílná plátna ze sérií Kruhů a půlkruhů s dislokacemi, Geokonstrukce ze 70. a 90. let nebo pozoruhodná série Kreseb na sítotisku z roku 1969–71.
K výstavě vyšel i jednoduchý katalog, ve kterém čtenáři najdou až na dvě výjimky zcela jiná díla, než byla k vidění na výstavě, včetně několika objektů. Otázku, proč tomu tak je, můžeme nechat bez odpovědi, ale bylo by určitě dobře, kdyby si Kubíčkovy tvorby konečně všimly i české státní galerie, ne jen soukromí sběratelé. Letos čtyřiaosmdesátiletý autor by si velkou výstavu určitě zasloužil, stejně jako pořádnou monografii.
Jan Kubíček: Geokonstrukce, systémy a náhody
pořadatel: Galerie Zlatá husa
kurátorka: Magdalena Juříková
termín: 4. 11.–30. 11. 2011
www.galeriezlatahusa.cz
Hledám, zkouším, vyrábím
Pavel Kappel Vladimíra Brucháčková Závodná profil červenec 2020
Letos dvaadevadesátiletý Julio Le Parc, argentinský umělec žijící ve Francii, je jedním z hlavních představitelů op-artu a kinetického umění. Průřezovou výstavu jeho tvorby – od kvašů z padesátých let přes malbu, reliéfy, závěsné objekty z nedávné doby až po...
#kUmeniZady?
Pavel Kappel úhel prosinec 2015
MoMA, New York. Obraz první – Matissův Tanec. Skupinka čtyř žen se mačká jedna na druhou vedle plátna, cupitavými krůčky se posouvají sem a tam, aby se vešly do hledáčku fotoaparátu. Obraz druhý – Picassova socha. Německý turista hledá vhodnou pozici za plastikou a nasazuje...
Kosmos
Pavel Kappel recenze červenec 2010
Kamil Linhart v Galerii Benedikta Rejta v Lounech / Galerie Benedikta Rejta věnuje práci lounského rodáka Kamila Linharta dlouhodobou pozornost. Po čtyřech letech přichází s novou přehlídkou, představující tentokrát závěrečnou etapu jeho tvorby, obrazy z let 1977 až 1999.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
