Inventura urbanismu 2011

Karolina Jirkalová staveniště listopad 2011

V polovině října proběhl na Fakultě architektury ČVUT druhý ročník konference Inventura urbanismu, která se zaměřila na otázku „Co je to vlastně město?“.

Konference byla rozdělena do tří bloků, první byl zaměřen na politickou stránku urbanismu, ve druhém zazněly teoretické příspěvky, ve třetím pak autoři představili konkrétní projekty rozvoje měst a vesnic. Krom architektů a teoretiků letos na inventuře vystoupilo i několik politiků: ekonom Zdeněk Tůma, senátor a starosta Teplic Jaroslav Kubera či starosta Litomyšle Michal Kortyš.

Právě ochota samosprávy spolupracovat s (dobrými) architekty je pro budoucí podobu měst naprosto klíčová. Jak konstatují organizátoři konference ve výsledné zprávě: „Paradoxem je, že ačkoliv budování měst je mimořádnou silou hospodářskou, sociální a kulturní, znalost tohoto budování je na pokraji zájmu politiky a politiků. Veřejná sféra jako reprezentant státu, obcí a občanů není iniciátorem kvalitního stavění, nenastavuje laťku pro soukromý sektor, je většinou pouze ve vleku událostí. Přitom zkušenosti z realizace velkých městotvorných celků dokazují, že přes sebevětší úsilí a profesionálnost zúčastněných odborníků nelze jen pomocí soukromých investic vytvořit skutečně městské prostředí. I všeobecně zmiňovaná agresivita developerů je pouze důsledkem slabé a nepoučené činnosti veřejné správy, v horších případech důsledkem jejích spekulací.“

Mezi další témata, jichž se konference dotkla, patří problém legislativy. Současný stavební zákon používá jako nástroj rozvoje měst zvulgarizované funkcionalistické územní plánování založené na oddělených funkčních zónách (bydlení, výroba, rekreace). Účastníci konference se shodli na tom, že tyto tradiční způsoby plánování dnes nejsou příliš životaschopné a neodpovídají současným požadavkům na město. Společným úkolem architektů a politiků je tedy hledání vhodných nástrojů a procesů, které by tento nefunkční mechanismus nahradily.

Problémy současných sídel jsou všeobecně známé – rozrůstání do krajiny a vznik tzv. sídelní kaše, a naopak vybydlování center měst, nevyužívání potenciálu vnitřních periferií, především nejrůznějších brownfields. Alarmující je, že tyto jevy jsou často podporovány nejen územními plány, ale i stavebními předpisy. Konkrétně tzv. obecně technickými předpisy pro výstavbu (OTP), které jsou dané vyhláškou konkrétního města. Podle současných norem tak dnes už v podstatě nejde vybudovat klasické kompaktní město, kde se většina z nás cítí nejlépe.

V době konání konference shodou náhod Praha předložila návrh nových OTP, který počítá s ještě většími povinnými odstupovými vzdálenostmi mezi domy (minimálně na vzdálenost té vyšší z protilehlých fasád). Zvyšuje také povinný počet parkovacích míst ke každé nové (či rekonstruované) budově. Místo aby individuální automobilovou dopravu ve městech omezoval, jak je to běžné v západní Evropě, ji naopak podporuje. Nejlepší důkaz o potřebnosti diskusí, konferencí a článků na téma rozvoje města. 

Na ústřední otázku konference po tom, co je to město, pak asi nejpádněji odpověděl

architekt Michal Kuzemenský: „Město jsou lidé, kteří v něm žijí.“ A to včetně jeho politiků, architektů a urbanistů.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné