Já bych prosím raděj nemaloval

Ondřej Váša úhel duben 2010

V útlé knize španělského novelisty Enriqua Vila-Matase Bartleby a spol. se jistý spisovatel ocitá na mrtvém bodě. Není schopen napsat byť jen krátkou povídku, a snad aby našel dostatečnou záminku a omluvu vlastního uváznutí na mělčině, snaží se alibisticky vypátrat v dějinách literatury další „postižené“ – tedy autory, kteří udělali vše pro to, aby nemuseli zasednout ke stroji. A nejen že nemůže, on hlavně ani nechce. A teď jak z té šlamastyky ven. Od spisovatele se jaksi čeká, že bude psát, ale on by raději třikrát uklidil byt a dal se na modlení, jen aby po něm nikdo nic nechtěl. Tak trochu jako písař Bartleby, hrdina stejnojmenné povídky Hermana Melvilla, kterého jeho vlastní formule „já bych prosím raděj ne“ doprovází až k nehybnosti.

Podělte se:

Na smeťáku

Ondřej Váša úhel březen 2009

Je to jedna z myšlenek, které se neodvratně vtírají při průchodu rozvalinami antických okrsků v jižní Itálii či Řecku – na konkrétní lokalitě zde příliš nezáleží, leč představme si třeba athénskou Akropoli. Totiž že procházíme ve skutečnosti jedním obrovským...

Obrazy vzhůru nohama

Ondřej Váša úhel říjen 2009

Barva vržená proti plátnu, ať už se jedná o rozčilené gesto malíře, jemuž se nedaří ztvárnit svou představu a chce v návalu zlosti či beznaděje obraz poskvrnit kaňkou, o kýženou manifestaci volnosti, či naopak o domnělé vyjádření pocitů, v sobě nese malé dědictví...

Mít planetu v rukách

Ondřej Váša úhel červenec 2014

Vídeňské muzeum glóbů se z dobrého důvodu pyšní tím, že je jedinou vědeckou institucí, která veřejnosti umožňuje procházet se mezi zemskými, nebeskými či planetárními glóby, stejně jako mezi modely heliocentrického i geocentrického kosmu a souvisejícími nástroji...