K čemu je nám svět

Martin Zlatohlávek názor únor 2007

Všimli jste si, že ani v Praze ani v jiném českém městě není velké knihkupectví, v němž byste si mohli vybírat knihy o výtvarném umění, tak jak je to běžné jinde v Evropě? Někde dostanete populárně-naučné brožury o malířích nebo několik překladových titulů nabízených jako dárkové publikace. V antikvariátech se občas objeví jednotlivosti z novější zahraniční produkce. Těm málo zájemcům, kteří chtějí udržet krok s evropským standardem, nezbývá něž nakupovat knihy v zahraničí.

Tato skutečnost může být znamením hlubší problematiky. Knižní produkce o výtvarném umění kopíruje jeho prezentaci, a to jak ve stálých národních expozicích, tak na velkých výstavách, na výstavách regionálních nebo soukromých. I v této oblasti zjistíme, že zde bylo představeno velmi málo světových výstav.

Otázku, jak překonat tuto provinční situaci, bych rád nasměroval na politiky s celostátní či regionální působností (vždyť stále politické orgány jako ministerstvo kultury či krajské kulturní odbory svými zákony a vyhláškami, svými financemi, ba i svými úředníky silně ovlivňuji tuto sféru), ale bylo by to asi zbytečné. Soudě podle politických programů jejich stran – a to zprava, ze středu i zleva –, je to totiž vůbec nezajímá. Nejspíš i proto, že na ně není vytvářen dostatečný tlak zdola, z nejširšího kulturního prostředí naší společnosti.

Tato situace se odráží také v soukromé sféře, nejen výstavní, ale i obchodní. Nabídka uměleckých děl je zcela soustředěná na domácí prostředí. Obchoduje se především s díly českých autorů. Jak společnost bohatne, tak rostou jejich ceny. Je to však nepřirozený vývoj, sevřený do našich úzkých hranic. Na evropském trhu by takových cen nikdy nedosáhla. Na druhou stranu většina děl – i vybraných českých mistrů – nabízených na evropském trhu je pro nás příliš drahá.

Všechny tyto aspekty – výstavy, obchod s uměním, publikace o výtvarném umění – jsou propojeny a naznačují, že mezi českým prostředím a západní Evropou visí stále jakási opona. Není již vytvořena kulturní ideologií, ale vystavěna z izolačních nánosů minulosti. Chybějí souvislosti českého umění se světovým.

To lze odstranit kulturou národa: požadujme a čtěme světové publikace, usilujme o to, aby se Praha, Brno a Ostrava staly také zastávkou světových výstav, žádejme změnu zákonů, aby se otevřel trh s uměním vůči ostatní Evropě. Můžeme na tom jenom vydělat, obohatíme náš vnitřní svět, obohatíme i naši kulturní scénu, ba obohatíme i naše konta, protože investice do českého umění v evropských souvislostech postupně porostou. Jinak na tom budeme stále prodělávat.

Podělte se:

RE: Národní galerie vybírá a vybírá

Vít Havránek názor říjen 2018

Byl jsem časopisem art+antiques požádán o krátký komentář k výběrovému řízení na vedoucí/ho Sbírky poválečného a současného umění Národní galerie v Praze, jehož jsem se účastnil. Pro přesnost poněkud rozvádím.

Galerie Nilufar

Adam Štech názor červen 2008

V rámci letošního milánského veletrhu designu své brány otevřela i kultovní galerie Nilufar, která stojí v samém srdci města na via della Spiga, ulici, která je jedním z nejrušnějších center oděvního designu na světě. Až se vám podaří prodrat se přes davy elegantních...

Poezie pro každý den

Jana Tichá názor březen 2007

V posledních týdnech připravujeme k vydání další číslo časopisu Zlatý řez, tentokrát na téma Mediální fasáda. Dvacáté deváté číslo Zlatého řezu vyjde 13. března a večer bude představeno v kině Světozor v souvislosti s přednáškou berlínského architekta Jana Edlera,...