Kacušika Hokusai

Filip Suchomel zahraniční výstava září 2011

Do 24. října lze v berlínském Martin-Gropius-Bau navštívit retrospektivu jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších japonských malířů Kacušiky Hokusaie (1760–1849). Jeho souborná výstava konaná před šesti lety v Tokiu měla rekordní návštěvnost 9400 lidí denně. Ani v Evropě ale není Hokusai neznámý, vždyť jeho první monografie ve Francii vyšla již roku 1896.

Ve střední Evropě Hokusaiovo dílo zpopularizovala výstava, kterou v roce 1901 připravilo vídeňské Kunstgewerbemuseum a na které bylo vystaveno přes 600 jeho grafických listů. Ostatně i v první ucelené výstavě japonského dřevořezu na našem území, kterou v roce 1913 připravil v brněnských Lužánkách sběratel Sigismund Bouška, byla Hokusaiovi věnována významná část s 57 ukázkami grafických listů. Přestože je Hokusaiovo dílo v Evropě dostatečně známé, má současný berlínský projekt zcela novou dimenzi. Shromažďuje totiž přes 350 umělcových děl většinou z japonských sbírek, z nichž celá řada je v Evropě představována vůbec poprvé.

Učednická léta

Připomeňme si, kdo vlastně Hokusai byl. Narodil se v roce 1760 v Edu (nynější Tokio) a ještě v mládí byl adoptován svým strýcem, členem významné rodiny Nakadžimů, výrobců zrcadel a dodavatelů těchto produktů k šógunovu dvoru. Po několika letech, které strávil jako prodavač knih a příležitostný rytec štočků, byl v osmnácti letech přijat k významnému představiteli malířského ateliéru Kacukawa Šunšóovi, který v 70. a 80. letech 18. století představoval jednoho z nejrespektovanějších mistrů malířské plebejské školy ukijoe.

Jádrem tvorby těchto mistrů, reprezentantů rozvíjející se měšťanské kultury, byly grafické listy provedené v technice dřevořezu, jejichž náměty čerpaly z městského prostředí, z života okolo divadla kabuki, zápasišť sumó, ze zábavních čtvrtí plných čajoven a nevěstinců, ale rovněž z historie, kdy se čas od času hlavními náměty staly významné historické postavy, především váleční hrdinové japonského starověku a středověku.

Během učňovských let se rychle rozvíjel talent mladého mistra, který sice přebírá některé přístupy svého učitele, záhy se však k tradici školy silně vyhraňuje. Zatímco Kacukawa Šunšó a další protagonisté školy se zaměřovali na dění kolem divadla kabuki, Hokusai nacházel svoji inspiraci jinde, i když nelze jednoduše konstatovat, že by se Hokusai, v té době užívající jméno Šunró, zcela oprostil od hereckých scén. Inspiraci získával v legendách nebo dětských povídačkách, ale také ve scénách ze zábavních čtvrtí, kde rád skicoval ideální portréty hrdinů doby, jejich známých milenek apod.

Již v tomto období se Hokusai seznámil také s prvky japonské krajinomalby, navázal na dílo starších mistrů ukijoe, jako byl Utagawa Tojoharu nebo Kitao Masajoši, a věnoval se tzv. ukie, malbě v „západní“ perspektivě. Nicméně hlubší krajinářský zájem se u něj rozvinul až mnohem později. Mladý malíř nevytvářel jen grafické listy, ale pilně se věnoval i ilustraci populárních obrázkových sešitů kibjóši (didaktické příběhy) nebo i často eroticky laděných šarebon (příběhy z Jošiwary), které také škola Kacukawa, přes různé pravidelně se opakující zákazy, pravidelně ilustrovala.

Manga

Velká změna čekala Hokusaie v polovině 90. let 18. století, kdy po smrti svého učitele opustil, možná nedobrovolně, školu Kacukawa. Zajímal se o klasickou malbu ve stylu škol Kanó a Tosa, věnoval se hlubšímu poznání kořenů japonského dekorativismu, vstřebával i čínskou tradici tušové malby. Všechny tyto podněty mu daly další významný impuls k rozvoji jeho vlastního malířského vyjádření, které se postupně formuje na počátku 19. století. Již na přelomu 18. a 19. věku začíná používat jméno Hokusai, které se postupně objevuje na většině jeho prací, i když je známo, že za svého života užíval více než padesát dalších jmen a pseudonymů.

Z tohoto období se nám dochovala řada příležitostných tisků vysoké kvality zvaných surimono, které vznikaly na objednávku vzdělanců, bohatých řemeslníků i obchodníků k mimořádným událostem, jako byl například Nový rok, otevření nového obchodu apod. Právě v těchto často vysoce sofistikovaných tiscích se plně projevila Hokusaiova schopnost absorpce různých vlivů, která dílům vkládala nová, do té doby zcela nepoužitá schémata, výraznou disproporcionalitu, využívala jinou barevnost i netradiční technické prvky, jako byl například slepotisk apod.

Velkým přelomem v Hokusaiově tvorbě bylo vydání prvního dílu skicáře pro malířskou výuku nazvaného Hokusai Manga v roce 1814. Toto ve finále patnáctisvazkové dílo, jehož poslední tři díly vyšly až posmrtně, je po právu vnímáno jako jakási bible japonského mistra dřevořezu. Skici jsou provedeny jen ve třech základních, jemně stínovaných barevných odstínech, což umožňuje soustředit se především na práci s linií a plochou. Právě v této sérii dokázal Hokusai plně zúročit znalosti, které nabyl postupným studiem různých malířských vyjádření, stylů a názorů a které jsou dodnes vysoce ceněny pro svoji rozmanitost.

Manga obsahuje téměř 4000 ilustrací rozličných námětů. Najdeme zde výjevy z každodenního života, postavy z japonských i čínských legend, namátkově vybrané herecké scény, nebo naopak žánrové pohledy na známé krasavice, buddhistické předměty, ale také různé krajinné výjevy, květiny, ptáky, mořské živočichy i jiná zvířata včetně detailních zobrazení hmyzu, předmětů, které malíře obklopovaly, atd. Skici jsou často pospojované k sobě téměř ledabyle, jakýmsi namátkovým způsobem, a do jisté míry odrážejí jakousi těkavou mysl mistra dřevořezu. Manga ukázala Hokusaiův dokonalý smysl pro detail, mistrovskou zkratku i výraznou, často neobvyklou kompozici, která dávala jeho finálním dílům nový, neotřelý náboj, jenž tolik zapůsobil na evropské tvůrce a dodnes je studnicí, ze které čerpá řada tradičních japonských umělců. Tím, že skici zachycují objekty často v různých pozicích a z různých pohledů, dokázaly významně oslovit ve 20. století i představitele komiksové literatury po celém světě a nakonec daly celému žánru i jméno.

Pohledy na Fudži

Nejznámější díla však Hokusai vytvořil až ve zralém věku. V roce 1826 začal vydávat sérii Třicet šest pohledů na horu Fudži, která se stala přelomovým dílem japonského dřevořezu. Hokusai tímto počinem značně rozšířil základní repertoár plebejské malířské školy ukijoe právě o série s krajinnou tematikou, čímž výrazně napomohl k obrodě upadajícího malířského vyjádření potýkajícího se v době rozličných zákazů a restriktivních nařízení, které vydávala ústřední šógunátní správa, se značnými odbytovými problémy. Přestože je z této série asi nejznámější grafický list s pověstnou vlnou u Kanagawy, najdeme mezi zobrazeními posvátné hory Fudži i další velmi pokrokové kompozice plné výrazné expresivní modelace krajiny i postav.

Díky úspěchu Třiceti šesti pohledů na horu Fudži se série s pohledy na známá místa staly výrazným módním zbožím, vydávaným často ve velkých nákladech s řadou reedic. Sám Hokusai již na počátku 30. let 19. století připravil další soubory, tentokráte věnované známým japonským vodopádům, japonským mostům či pohledům ze souostroví Rjúkjú. Na Hokusaie v tomto ohledu navázali i další mistři, především Andó Hirošige a jeho žáci, sériemi zpodobujícími 53 stanic cesty Tókaidó nebo 100 pohledů na známá místa v Edu, které se rovněž staly komerčně úspěšnými vydavatelskými počiny.

Hokusai se samozřejmě nevěnoval jen grafické tvorbě. Badatelé se domnívají, že za svůj život vytvořil také přes 150 maleb, především svitkových obrazů nebo malovaných skládacích vějířů, z nichž se však dochovala jen část nyní rozptýlená do různých sbírek na celém světě. Některé z nich jsou rovněž nyní prezentovány v Berlíně, včetně malířova autoportrétu.

Hokusai je typickým příkladem novátorského umělce, který dosáhl významných uznání ještě za svého života. Přesto největšího ohodnocení se mu dostalo vlastně až jeho „objevením“ pro evropského obdivovatele umění v poslední třetině 19. století. Jeho grafické listy i knižní publikace s jeho ilustracemi často sbírali i známí evropští umělci, jako byli Manet, Monet, Degas, Gogh, Gauguin, Mucha nebo Whistler, kteří ostatně jeho základní malířské principy často do svých novátorských děl přejímali. Lze tak bez nadsázky konstatovat, že jeden z kořenů moderního západního malířství najdeme právě v Hokusaiových derivacích japonských malířských archetypů. Už z tohoto důvodu nynější berlínská výstava stojí rozhodně za návštěvu, zvláště když si uvědomíme, že vystavené exponáty se po berlínské výstavě vracejí zpět ke svým majitelům a příležitost je spatřit se bude jen stěží opakovat.

 

 

 

Hokusai – Retrospektiva

pořadatel: Martin-Gropius-Bau, Berlín

kurátor: Nagata Seiji

termín: 26. 8.–24. 10. 2011

www.berlinerfestspiele.de

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné