Lekce 47. - Nemiluji tě!

Ondřej Chrobák manuál březen 2013

Ten den začal blbě. Na displeji mobilu zlověstně blikalo „volá skryté číslo“. Co jsem zas provedl, zapomněl, neodevzdal, nenahlásil, nezaplatil? Naštěstí to byl jen spolužák ze základky. Nato, že jsme se neviděli a neslyšeli dobrých dvacet let, začal hovor docela ostře: „Říká ti něco tohle jméno?“ Jasně, že jo. Ten člověk mě učil dějiny umění na fildě, a pokud se nepletu, je v současnosti vedoucím katedry. „No, byl dneska u nás v kanclu. Zadal nám natočení náborového klipu.“ Zapomněl mi říct, že dělá copywritera pro nadnárodní reklamní agenturu, která zničila jednu z nejhezčích zahradních restaurací ve městě. „Začali s tím v Brně a teď to musí dělat všichni.“ Vlezlou melodii refrénu „miluji tě mé véúté“ jsem se snažil neúspěšně vytěsnit z hlavy již několik dnů. „Vzpomněl jsem si na tebe, protože jsi to studoval, děláš výstavy, občas něco taky napíšeš, vždycky jsi byl frustrovaný. Prostě by nás zajímalo, co si o tom myslíš.“ Úplně jsem se nenudil, několik deadlinů jsem zrovna překročil o víc, než bylo zdrávo, ale každá další záminka k prokrastinaci mi přišla vhod. Nadiktoval jsem mailovou adresu a zavěsil.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné