Libeňský most se nestal památkou
Karolina Jirkalová staveniště březen 2018
Praha – Ministerstvo kultury v únoru rozhodlo, že pražský Libeňský most z roku 1928 se nestane kulturní památkou. A to nikoli proto, že by si snad jeho architektonická a urbanistická hodnota nezasloužily ochranu, ale z důvodu velmi špatného stavebně-technického stavu. „Ministerstvo dospělo k závěru, že při nezbytné rekonstrukci mostu nemůže zůstat zachována jeho autentická hmotná podstata,“ stojí v rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo dále Praze doporučuje, aby jakožto „vyspělá kulturní evropská metropole“ na místě starého mostu postavila jeho věrnou kopii.
O zařazení Libeňského mostu inženýra Františka Mencla a architekta Pavla Janáka do seznamu památkově chráněných objektů se jednalo již v roce 2004. Most památkovým řízením ani tehdy neprošel, nicméně ministerstvo konstatovalo, že jde o „netradiční doklad architektury, spojující technické řešení s citlivě vyváženým architektonickým ztvárněním“ a ocenilo, že „masivnost a proporčnost [stavby] zdůraznil architekt P. Janák použitím výrazných kubistických forem, které nepočítaly s další sochařskou výzdobou“.
Podnět k aktuálnímu řízení o památkové ochraně Libeňského mostu podal v roce 2015 Klub Za starou Prahu. Dlouhodobě špatný stav mostní konstrukce (nebyla opravována od roku 1928!) se postupně dostal do kritického bodu a Technická správa komunikací navrhla Libeňský most zbořit a postavit nový. Vedení města tento záměr v roce 2014 schválilo. Po magistrátních volbách na podzim roku 2014 se z Libeňského mostu stává politikum: Pro jeho demolici a výstavbu nového se zasazoval Petr Dolínek (ČSSD), proti se postavila Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL, Starostové a nezávislí) a Piráti. Za zachování Janákovy stavby byla vypsána také petice, kterou iniciovali architekti a historici architektury. V roce 2016 byl rozhodnutím rady města záměr demolice mostu zastaven.
Záměr vybudovat na místě Libeňského mostu nový velkokapacitní most se v nepravidelných intervalech vrací. Opravy Janákovy stavby vázly už v době normalizace, neboť se počítalo s tím, že v souvislosti s budováním vnitřního okruhu bude nahrazena novým silničním mostem. Stavba vnitřního okruhu však byla po roce 1989 zastavena, později byly plány upraveny (tunel Blanka) a most zůstal stát. V roce 2002 jeho konstrukci citelně poškodila povodeň a developerské návrhy na radikální přestavbu mostu na sebe nenechaly dlouho čekat.
V roce 2004 však městská rada odsouhlasila rekonstrukci původního mostu a o pět let později získala TSK i stavební povolení na jeho opravu. Na rekonstrukci však Praha nikdy neuvolnila peníze, TSK zanedbávala údržbu a most dále chátral. Žádných oprav se Libeňský most nedočkal ani poté, co byl v roce 2014 ve stavu „na zboření“. Vzhledem k tomu, že bylo zahájeno řízení o památkové ochraně, by opravné práce musely probíhat pod dohledem památkářů. A do toho se TSK ani náměstku pro dopravu Dolínkovi příliš nechtělo. V polovině ledna 2018, poté, co se zřítila lávka v Tróji, byl Libeňský most (spolu s několika pěšími lávkami) z bezpečnostních důvodů uzavřen. Do té doby zřejmě nikoho ani nenapadlo, že by nějaký most mohl skutečně spadnout.
Praha teď stojí před dalším rozhodnutím: Opravit, nebo zbořit? A pokud zbořit, jaký most postavit? Repliku, jak doporučuje ministerstvo? Rozpracovat návrh TSK z roku 2014? Vypsat architektonickou soutěž? A je to důležité rozhodnutí, především z urbanistického hlediska – Libeňský most je součástí „kaskády“ pražských klenutých mostů z první poloviny 20. století, která je charakteristickou součástí veduty města. Finanční náklady zde nehrají velkou roli, rekonstrukce i nový most by podle odhadů vyšly na zhruba stejné (velké) peníze.
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
Velmi podivné a dvojznačné zboží
Karolina Jirkalová architektura listopad 2019
Podle zpráv z médií se zdá, že Česká republika se stává centrem světové architektury. Prahu obohatí realizace od Zahy Hadid, Evy Jiřičné či Thomase Heatherwicka, černou Ostravu leskem svého jména obdaří Steven Holl. Máme se tedy na co těšit. Anebo spíš ne?
Česko-slovenský pavilon v Benátkách čeká rekonstrukce
Karolina Jirkalová zprávy duben 2020
Zahájení letošního 17. bienále architektury v Benátkách, které mělo začít v květnu, se zatím odsouvá na konec srpna. Společný česko-slovenský pavilon v areálu Giardini však v každém případě zůstane zavřený, v následujících letech ho čeká kompletní rekonstrukce....
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
Získat předplatné