Mám odejít spokojen?

Radek Horáček názor leden 2007

Současné výtvarné umění má stále silnější pozici. Nesouhlasíte? Uvedu několik příkladů: Cena Jindřicha Chalupeckého je dnes i mimo ryze výtvarné struktury vnímána jako závažná událost – vzpomeňte, kde všude se loni psalo o Kateřině Šedé a letos o Barboře Klímové! Už rok je v Brně v provozu Wannieck Gallery, jedinečná privátní veřejně přístupná sbírka, a Dům umění již čtvrtým rokem představuje v cyklu Privátní pohled významné soukromé sbírky. Na letošním veletrhu Art Cologne zazářil Zdeněk Sýkora, byla zde Galerie Jiří Švestka a naše umělce vystavilo hned několik evropských galerií. Úspěchy Jána Mančušky, Jiřího Kovandy, Jana Merty a dalších už nejsou výsledkem polistopadové euforie, ale opravdovým zařazením do mezinárodního provozu umění. Jiným příkladem je růst prodeje současného umění v aukcích, přestože střední třída je u nás jinak strukturovaná a umění zatím moc nekupuje.

A samotný Dům umění? Za mého ředitelování zásadně vzrostlo množství doprovodných programů a zdvojnásobila se celková návštěvnost – z 45 tisíc návštěvníků v roce 2002 na celkem 92 tisíc v roce 2005. Je to výsledek dramaturgie, celkové atmosféry ve společnosti, ale i mého propojení s brněnskými vysokými školami a internetového servisu informací. Některé projekty dostaly zcela jedinečnou podobu – Vladimír Kokolia v Domě umění měsíc bydlel, vařil a tvořil, Dalibor Chatrný a Vladimír Havlík provedli komplexní prostorové instalace, v dosud nejcelistvějších kolekcích se představili mimo jiné Antonín Kratochvíl či Miroslav Tichý. A po letitém úsilí byla schválena rekonstrukce budovy Domu umění na léta 2006-2009. Mám odejít spokojen?

Opakovaně dostávám otázku, proč dobrovolně opouštím ředitelský post, když je instituce úspěšná. Realita této profese však nenabízí přiměřeně vyvážený vztah kladů a záporů. Ředitel je při dnešní legislativě zavalen neúnosnou šíří úkolů koncepčních, organizačních a ekonomických, odborných i společenských. Musí být dobrým manažerem i kurátorem výstav, píšícím teoretikem, ale i dramaturgem navazujících akcí. Dlouhodobé finanční podhodnocení nutí všechny pracovníky Domu umění k výrazné univerzalitě, která však není kompenzována adekvátními financemi ani pracovní pohodou.

Pět let jsem byl naplno zapojen v úředním a výstavním provozu. Výtvarným kritikům mohu podobnou zkušenost doporučit. Zažijete na vlastní kůži zákulisí výstav, nelehké dialogy s umělci, souboje s úřady, žadonění u sponzorů. Pocítíte riziko, že navzdory pár příjemným chvilkám je ohrožen váš kladný vztah k umění. Možná pak také – pro jistotu – půjdete jinam.

Podělte se:

Tři věty

Radek Horáček recenze prosinec 2011

Vladimír Kokolia ve Špálovce / Špálova galerie svými třemi prostory přímo vybízí k uvažování založenému na principu haiku, k němuž má Vladimír Kokolia, ovlivněný asijským cvičením tai-či (taiji), přirozený vztah.

Veletržní Berlín

Radek Horáček zahraniční výstava říjen 2014

Ve třetím zářijovém týdnu hostil Berlín galerijní veletrh art berlin contemporary (abc) a současně zde probíhal týden umění. Veletrhu se zúčastnily hned tři pražské galerie, což je na české poměry mimořádně silné zastoupení.

Dialog, nebo dva monology?

Radek Horáček recenze září 2014

Šimotová a Abakanowicz v Galerii Závodný / Letní výstava v mikulovské Galerii Závodný je koncipována jako setkání dvou velkých uměleckých osobností, takže naplňuje dlouhodobý kurátorský koncept hledání souvislostí, otevírání konfrontací a navazování dialogů. Galerie...