Mezi centrem a regionem
Západočeská galerie v Plzni hostí do začátku června výstavu Ze středu ven s podtitulem Umění regionů 1985-2010. Jiří Lindovský, který střídavě žije a pracuje v Praze a v Olomouci a který je jedním z vystavujících umělců, pro Art+Antiques napsal esej na téma, co dnes znaméná být v centru, či naopak v regionu.
z výstavy Ze středu ven / foto: Karel Kocourek, Západočeská galerie v Plzni
Tak nebo onak, všichni žijeme v nějakém regionu a vztahujeme se k nějakému centru. Pro Evropu s centry jako jsou Londýn, Berlín apod., s vynikajícím výtvarným a dalším kulturním životem, představuje Praha jednoznačně regionální místo. Pokud se z Prahy podíváme kupříkladu na Olomouc, bude to opět pohled z centra dolů. Stručně řečeno, vládne až nekritická úcta směrem k centru a zdvořilý nezájem obráceným směrem. Region chce vždy všechno dělat absolutně správně a ukázat, že nezaostává. Když se Praha obrací k Londýnu, coby centru, ptá se uctivě: „Děláme to správně?“ Dostane se jí blahosklonného mlčení a vlídného nezájmu. Naprosto stejně dopadá Olomouc ve vztahu k Praze. Kupříkladu odlišnost od právě vládnoucích trendů je chápána na straně jedné i druhé jako neinformovanost, nekompetentnost, venkovanství. Označit něco z regionu za svébytné, osobité apod. by si nikdo nedovolil a opět ani na jedné straně. Alespoň ne nahlas. Žiju už čtvrtstoletí na obou místech současně, celkem dobře znám pocity a názory lidí v obou městech.
Ale ono napětí mezi Centrem a regionem je v zásadě plodné. Nedovoluje regionům usnout v blaženém pocitu: „My jsme my!“ (v originále: „Me sme me!“) a centra zase mají v regionech nekonečný zásobník osobností. Centrum je vysávač, ale tím také plní svoji roli koncentrovat co největší množství osobností všeho druhu na malém prostoru, vytvořit „horké“ prostředí, větší hustotu myšlenek a jejich rychlý pohyb do všech stran. Že k sobě stahuje také to nejhorší, co se kde objeví, je nutná daň.
Regiony u nás už zdaleka nejsou, co bývaly. Vyrovnání životního stylu proběhlo hodně dávno, regiony jsou také vesměs soběstačné v celém rozsahu vzdělávání, včetně výtvarného, navíc, dnes už má člověk stojící kupř. na poli stejný přístup k informacím jako ten velkoměstský. Až na informace zákulisní! Ty právě často vytvářejí ony větší nebo nové šance. Pokud se k nim nedostanete, marné je snění.
Olomouc měla štěstí, že se stala již před staletími po Praze druhým duchovním i duševním centrem. Vliv univerzity, vedle arcibiskupství, je dle mého zásadní. Jsou to skutečně viditelné i neviditelné kulturní vrstvy prolínající do současnosti pozitivně i negativně. Život výtvarný i kulturní vůbec byl a je zde pestřejší, bohatší, zajímavější než v místech, kde převládala „kultura“ průmyslová. To jsem před desítkami let poznal brzy po příchodu do Olomouce, a jak jsem poznával jiná krajská města, jednoznačně se to potvrzovalo. Ale všechno je jinak i v oněch „pustších“ místech. Rostou v kultuře a vzdělání prudčeji, než se předpokládalo a spoléhat jen na dobrou tradici je riskantní. Naštěstí, dnes už nehrozí smrt „samooplodňováním“. Tendence k tomu má každý region, ale už to nejde. Příliš mnoho informací a příliš velký pohyb zvláště mladých lidí všemi směry, možná i trošku nešťastná ztráta úcty k místu a tradici, mnoho různých příležitostí, nikdo se nikoho nemusí ptát na svolení, smí-li něco vědět, dělat, někam jet, někde bydlet apod. To vše je sympatický válec stlačující razantní rozdíly v reliéfu Centrum – oblast do schůdnějšího terénu.
Regionální centra, jako je Olomouc, žijí do jisté míry svým vlastním způsobem, i ve výtvarném dění, ne proto, že toho moc nevědí, ale obráceně, díky výbornému přístupu k informacím všeho druhu. Při dobré znalosti oblasti, jako je třeba výtvarná, se nemusí jedinec nutně připojit k většině kráčející společně nějakým směrem. I když slušné to není.
Anketa mezi dalšími umělci, kteří se účastní výstavy Ze středu ven zde
Ze středu ven: Umění regionů 1985–2010
místo: Masné krámy
pořadatel: Západočeská galerie v Plzni
autoři: Michal Koleček, Ladislav Daněk
termín: 2. 4.–8. 6. 2014
www.zpc-galerie.cz
Obsah
web zima 2019
Starým mistrům se věnujeme hned třikrát, a to v souvislosti s novou expozicí Národní galerie ve Schwarzenberském paláci a vídeňskými výstavami Albrechta Dürera a Caravaggia s Berninim. Na kontext se v další části svého seriálu o zásadních pojmech teorie umění soustředil...
Obsah
web listopad 2019
Co si počít s „epidemií“ starchitektů? Nad tuzemskou i zahraniční situací se zamýšlí Karolina Jirkalová. Laterně magice, jejímu výzkumu a výstavním prezentacím se věnuje Jan Wollner. O české egyptologii jsme hovořili s Miroslavem Vernerem. A neztrácíme s převládajícím...
Výtvarníkem roku se stal Zbyněk Baladrán
zpráva tisková web
Cenu Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2014 získal jednačtyřicetiletý Zbyněk Baladrán.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
