Na smeťáku

Ondřej Váša úhel březen 2009

Je to jedna z myšlenek, které se neodvratně vtírají při průchodu rozvalinami antických okrsků v jižní Itálii či Řecku – na konkrétní lokalitě zde příliš nezáleží, leč představme si třeba athénskou Akropoli. Totiž že procházíme ve skutečnosti jedním obrovským smetištěm a přilehlá muzea s archiváliemi, ať už se jedná o vázy, technické nástroje, umělecká díla či šperky, nejsou ničím jiným, než skládkou, shromaždištěm věcí, které ve větší či menší míře byly zahozeny, popřípadě ztroskotaly na dně moře, které, samo o sobě příznačně bez paměti, vynáší ze svých útrob nalezence v podobě fosilií, fragmentů a ohnisek paměti. To, čehož pozitivním výrazem je poměrně hojně zmiňovaná integrace antické architektury do krajiny, je v podobě archivu nalezištěm věcí, které se ponejprv musely ztratit, aby byly posléze znovu nalezeny, obohaceny o stopy katastrof, jež předcházely jejich dočasnému dějinnému exilu, ať už se jedná o požár, výbuch sopky, politické či společenské zvraty anebo třeba potopení lodi.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné