Nová česká cena
Karolina Jirkalová staveniště prosinec 2016
První laureátem nové České ceny za architekturu byl začátkem listopadu vyhlášen liberecký architekt Petr Stolín. Mezinárodní porota ocenila jeho Zen-Houses – dvojici téměř totožných montovaných domků na kraji Liberce, z nichž jeden autorovi slouží k bydlení, druhý jako ateliér.
Porota vybírala z celkem 475 staveb realizovaných na našem území v posledních pěti letech, do užšího výběru jich bylo v létě nominováno 63. Vítěz pak vzešel z osmi finalistů – hned dvěma realizacemi se mezi ně dostal Josef Pleskot (Dolní oblast Vítkovice, revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli). Dalšími finalisty jsou revitalizace Gahurova prospektu ve Zlíně od ateliéru Ellement, obnova kláštera Nový Dvůr u Toužimi od britského autora Johna Pawsona a jeho českého kolegy Jana Soukupa, rekonstrukce hlavních správních budov obce Líbeznice od ateliéru M1 architekti, rekonstrukce vily Tugendhat v Brně (OMNIA projekt, Archteam, Ateliér RaW) a centrum environmentálního vzdělání ve Vrchlabí od Petra Hájka.
Zároveň s hlavní cenou byla vyhlášena také tři ocenění za výjimečný počin. Získali je Dagmar Vernerová z vydavatelství Prostor – architektura, interiér, design za vydávání ročenky české architektury, Marcela Steinbachová z občanského sdružení Kruh za pořádání přednášek a propagaci architektury a Pavel Hnilička a jeho kolegové za přípravu Pražských stavebních předpisů.
Co je to za cenu
Vyhlašovatelem České ceny za architekturu je Česká komora architektů a jejím stěžejním cílem je „prezentace architektury široké veřejnosti“. Po zahajovacím ročníku, který obsáhl pětileté období, bude již cena vyhlašována pravidelně každý rok. Má to být cena „prestižní, ale nikoli elitní“ – za účast v soutěži není účtován žádný registrační poplatek, přihlásit se mohou sami autoři, zároveň však byla zřízena Akademie České ceny za architekturu, která má vice než 300 členů a jejímž úkolem je aktivně vyhledávat kvalitní realizace. Nejsou zde žádné soutěžní kategorie. Porota bude vždy mezinárodní a složená z respektovaných tvůrců, letos v ní zasedli například Joe Morris z Velké Británie (předseda poroty), německý architekt argentinského původu Martin Rein-Cano nebo Kees Kaan z Nizozemí. Dva ze členů letošní poroty mají k české architektuře blízko: Ivan Koleček se narodil v Ostravě, ale od emigrace v roce 1969 žije a pracuje ve Švýcarsku, slovenská architektka Miriam Lišková postavila v Českých Budějovicích komunitní centrum.
Česká cena za architekturu je novou konkurencí Grand prix architektů, ocenění, které již více než dvacet let udílí občanské sdružení Obec architektů. Tato cena je však dlouhodobě z mnoha stran kritizována, například za vysoký registrační poplatek nebo velké množství kategorií, a část architektů se jí programově neúčastní. Souvisí to i s malou personální i programovou obměnou Obce architektů, většina architektů se necítí být tímto sdružením reprezentována. V tom je velká výhoda České komory architektů (ČKA), která je profesním sdružením, zastupujícím ze zákona všechny aktivní architekty. Komora se několikrát snažila domluvit se s Obcí architektů na společném ocenění, jednání však nakonec nebyla úspěšná a ČKA se rozhodla připravit vlastní soutěžní přehlídku.
Zpětná vazba
Letošní výběr mezinárodní poroty, který pokryl pětileté období, můžeme číst jako určitý vzkaz české architektonické scéně. Tuzemská porota by pravděpodobně nejvyšší cenu nedala malému domu-ateliéru z prefabrikovaných dřevěných sendvičových panelů, který si navíc postavil architekt sám pro sebe. Zahraniční architekti však ocenili Stolínův liberecký pokus o novou formulaci obytného i pracovního prostoru. V rámci malého objemu dosáhl překvapivých prostorových i světelných kvalit. Každý z dvojice domů tvoří jednolitý prostor s galerií a subtilním ocelovým schodištěm. V situaci, kdy se průměrná velikost domácnosti stále zmenšuje a zároveň se rozšiřují možnosti práce z domova, je Stolínovo uvažování zcela aktuální. A to včetně použití prefabrikovaných komponentů, z nichž lze rychle a relativně levně postavit dům, jehož trvanlivost nepřesáhne jeden lidský život – další generace bude mít stejně zcela jiné požadavky. Z environmentálního hlediska je to samozřejmě velmi problematický přístup – individuální bydlení za městem, malý objem nebo velký podíl plastických hmot (izolace uvnitř sendviče, fasáda z průhledných laminátových desek). Prefabrikace dnes u nás nemá dobrý zvuk, zřejmě vinou dlouhých desetiletí hromadné panelové výstavby. Ale když už jsme v Liberci, nelze nepřipomenout důležitou místní referenci – vlastní rodinný dům architekta Karla Hubáčka, který vznikl 1960 jako prototyp montované stavby z prefabrikovaných panelů.
Při pohledu na nominace pak zaujme fakt, že mezi osmi finalisty jsou jen dvě čisté novostavby, v dalších případech jde o rekonstrukce, obnovy, doplnění větších souborů. Dle názoru poroty je tedy tuzemská architektura úspěšnější v rozvíjení a doplňování již existujících staveb než v navrhování novostaveb. Není náhoda, že mezi finalisty se dostala dvě města, která mají svůj rozvoj pevně v ruce, uvažují o něm komplexně a v úzké spolupráci se zkušenými architekty – Litomyšl a Líbeznice. A možná není náhoda ani to, že zde není jediná realizace z hlavního města.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
