Laureátem Ceny ministra kultury za přínos v oblasti architektury se v roce 2011 stal Miroslav Masák. Porota ministerstva tak ocenila jeho „celoživotní dílo a prosazování architektury jako kulturní a společenské disciplíny“. Miroslav Masák se narodil v květnu 1932 v Úvalech u Prahy, jeho profesní život byl však již od počátku spjat s Libercem. Hned po škole v roce 1956 nastoupil do ateliéru Karla Hubáčka do libereckého projektového ústavu a zůstal zde více než třicet let. Spolu s Hubáčkem v roce 1968 založil ateliér Sial a také jeho Školku pro mladé architekty na Jedlové. Miroslav Masák se podílel například na projektech obchodních domů Máj v Praze a Ještěd v Liberci, pavilonu F Libereckých výstavních trhů, nebo na rekonstrukci Veletržního paláce. Je rovněž autorem generelu lyžařských tratí ve Svatém Petru. Mnoho Masákových projektů, stejně jako práce dalších členů Sialu, však zůstalo jen na papíře.
Po roce 1989 byl poradcem prezidenta Václava Havla a také deset let vyučoval na Fakultě architektury VUT v Brně, v roce 1999 byl jmenován profesorem. Své paměti shrnul do knihy Takhle nějak to bylo (2006). Miroslav Masák se celý svůj život zasazuje nejen o dobrou architekturu, ale i o svobodnou a demokratickou správu země. Na rozdíl od většiny architektů nebyl ani v období normalizace mezi „přikrčenými“ a veřejně aktivní zůstává dodnes.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
Maria Topolčanská
Karolina Jirkalová rozhovor březen 2022
O rozhovoru s Mariou Topolčanskou jsem uvažovala už dlouho. Ve chvíli, kdy se stala novou rektorku Akademie výtvarných umění, už nebylo na co čekat. Jen témata, která jsme spolu v kavárně naproti AVU probíraly, se dost lišila od mých dávných plánů. Namísto architektury, měst...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
