Duben 2017

Oscilující čas naší přítomnosti

Jen Kratochvil zahraniční výstava duben 2017

Proč se v omezeném prostoru české umělecké kritiky zaměřit právě na reflexi výstav A World View: John Latham a Speak v londýnských galeriích Serpentine? Tate například nabízí samostatnou výstavu Wolfganga Tillmanse a tamtéž v Turbin Hall vystavuje Philippe Parreno. Přesto se zdá být z hlediska struktury institucionálního času a prostoru Sezóna Johna Lathama k diskuzi a komparaci s českým prostředím příhodnější, a to z několika důvodů.

Podělte se:

Rezonující povrchy hlazené pohledem

Jen Kratochvil recenze zima 2019

Polansky Gallery prochází jakýmsi zvenčí obtížně uchopitelným organickým procesem konstantního rozpínání a stahů. Jedna z nejvýraznějších pražských soukromých galerií zahájila svůj program širokým rozkročením napříč médii, generacemi a zájmy zastupovaných umělců.

Hairy earthtongue, weeping toothcrust, fairy rings-nejmenší.jpg

Institucionální prorůstání

Jen Kratochvil recenze červenec 2020

Pokud vedete rozhovor s profesionály z oblasti současného umění v zemích jak na východ, tak i západ od našich hranic, jako pevný referenční bod jim nejčastěji rychle vytane vzpomínka na nějakou výstavu nebo projekt z Futury. Centrum současného umění Futura se pod vedením...

Richard Janeček – V ideálním světě by to asi všechno dopadlo jinak…

Jen Kratochvil portfolio únor 2020

„It’s hard to say, but I would say that it would be better not to have a muse at all, to do all that writing you think is going to be good without any conscious control over what you do. It’s better to be totally in charge of your own actions.“ (text generovaný v dialogu OpenAI s jedním ze...