Petr Holeček alias Paznecht
Iva Knobloch dílo měsíce červen 2018
Když jsme s Ladou Hubatovou-Vackovou připravovaly kapitolu „Alternativy 60.–80. let“ do publikace Design v českých zemích, objevily jsme ve fondu Libri prohibiti kolekci demonahrávek z hudebního undergroundového vydavatelství brněnského disidenta a aktivisty Petra Cibulky. Zaujaly nás výrazné černobílé obaly kazet se svébytným kresebným rukopisem i ilustračními motivy. Obaly kazet Aktuálu, Psích vojáků, Žabího hlenu, Slepého střeva, Bez skladu a skladu, Pavla Zajíčka a dalších zakázaných kapel 80. let byly podepsané ručně přeškrtnutou značkou Paznecht. Dlouho se nám nedařilo vypátrat, kdo se za ní skrývá. Až těsně před vydáním publikace nám Jiří Gruntorád z Libri prohibiti poslal odhalující kontakt: Petr Holeček. Okamžitě jsem ho kontaktovala a výsledkem setkání byla akvizice jeho prací z 80. let do sbírek užité grafiky a fotografie Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Petr Holeček se narodil v roce 1962 a od dětství rád kreslil. Na výtvarnou školu nebyl přijat z politických důvodů (otcova politická aktivita v roce 1968), absolvoval tedy bez většího zájmu dopravní průmyslovku. Ve volném čase se věnoval kresleným vtipům, které zkoušel uplatnit v Mladém světě, což se opět z politických důvodů nepodařilo. V redakci se ale seznámil s Vladimírem Jiránkem a v letech 1980–1981 k němu chodil na konzultace. Půjčoval si od něj francouzský satirický časopis Hara Kiri (předchůdce Charlie Hebdo), kde obdivoval karikaturistu Reisera. Fascinaci Raiserem lze v práci Petra Holečka vystopovat především v politických postojích a nelítostném pohledu na společenskou realitu, který demaskuje mocenské procesy, establishment i iluze a tabu všeho druhu.
S Petrem Cibulkou se Holeček seznámil začátkem 80. let přes inzerát nabízející hudbu. Jejich spolupráce pak trvala až do roku 1989. Petr Holeček se podílel na aktivitách hudebního undergroundu a v době, kdy byl Cibulka ve vězení, pomáhal s organizací, kontaktoval kapely a distribuoval nahrávky. Stal se kmenovým výtvarníkem Cibulkova labelu „Samizdat Tapes and Casettes and Videos (Canas)“. V kresbě vycházel Holeček z poslechu hudby, nahrávku si pouštěl celý den a v napojení na atmosféru a texty skladeb vznikaly jednotlivé motivy. Obaly se tak od sebe výrazně liší. Petr Holeček nemá svůj kreslířský styl nebo motivický repertoár. Spíš než karikatura, k níž ho vedl Vladimír Jiránek, mu vyhovuje komiks a dějová kresba.
Pseudonymem Paznecht se autor hlásil k „neumětelství“, ke kresbě perem a tuší i k nejisté a nestálé čáře. Jeho práce je součástí pozoruhodné hudební subkultury undergroundu 80. let. Její vizuální složka záměrně pěstovala kult ošklivosti, nedokonalosti či syrovosti a také černobílou estetiku, která odpovídala možnostem samizdatu a tehdy už přece jen dostupného xeroxu. Konfrontační rámec tvořila oficiální populární hudba a její provoz, od hvězdiček typu Kotvalda a Hložka po stálice Gotta, Korna, Vondráčkovou a další. Na profesionálních vizuálech jejich hudební produkce nemůžeme přehlédnout falešnou snovou romantiku barevně laděných fotografií a ozdobného písma. V kontrastu s tím jsou Paznechtovy kazety důležitým dokladem alternativní kultury, která se vůči té oficiální vymezovala, život jejích protagonistů byl omezován zásahy Státní bezpečnosti, vězněním, šikanováním, zabavováním a ničením tvorby. Také originály Holečkových kreseb zabavila StB při četných domovních prohlídkách u Petra Cibulky.
V kolekci kazet Petra Holečka, jež jsou nyní v majetku UPM, najdeme i demonahrávky Mikuláše Chadimy, který si obaly navrhoval sám, nebo kazety Jasné páky, jejíž vizuál navrhoval Karel Haloun. Antiestablishmentový postoj je čitelný ze všech výtvarných projevů, Paznechtovy obaly ovšem využívají tohoto média na maximum. Pracuje totiž s hlavním motivem na přední a sekundujícím na zadní straně obalu, mezi nimiž se dramaticky rozehrává konkrétní téma. Vytváří jakési alegorické obrazy kontrakultury, v nichž hrají důležitou roli motivy davu (tak zneužívaného režimem), násilí, hnusu, marnosti. Paznecht jde za politický postoj k obecně lidské situaci, k její grotesknosti, ubohosti, strašidelnosti – směšné a tragické zároveň.
Na kazetě Aktuálu Milan Knížák jako nahý, dlouhovlasý pištec odvádí oficiální kliku do pasti. Starozákonní náboženské vytržení této postavy zvýrazňuje Boží oko, shlížející shůry na vyšinutý dav. Kazeta skupiny Slepé střevo se záznamem koncertu Nečum a tleskej má zas na obalu evidentně politickou karikaturu tleskajícího davu s bílými manžetami (upomene potlesk stranických sjezdů) a jedinou vyděšenou úřednickou postavou, která netleská a civí. Na zadní straně jim sekunduje řečník v kvádru, který má subverzivně místo vlastní hlavy tělo kytary. Psí vojáky ilustruje hořící ves a šibenice s oběšenou ženou, které z pod sukně kouká kostlivec, na zadní straně se pak na rožni opékají kusy lidského těla… Tyto alegorie mají dějový vztah, který je příznačný pro komiks, a právě komiksem se v současnosti Petr Holeček příležitostně zabývá.
Tenkrát v Montrealu
Iva Knobloch design září 2017
Nádraží v Chebu by mohlo sloužit jako předsálí expozice Automat na výstavu, jež v chebském Retromuseu inscenuje československou účast na Expo 67 v Montrealu. Kosmická mozaika a vitraj hýřící slunečním spektrem výmluvně ilustrují éru po vypuštění člověka na orbit, kdy...
Americké venuše
Iva Knobloch výstava červenec 2011
Malířské dílo Ladislava Sutnara většinou vzbuzuje buď nadšené, nebo naopak nechápavé reakce. Je těžko zařaditelné, přitom mimořádně pozoruhodné a vlastně až na několik málo obrazů zcela neznámé. V Malé galerii Rudolfina je přes léto k vidění výstava jeho Venuší,...
Sýkorova geometrická opona
Milan Kreuzzieger dílo měsíce říjen 2018
Opona představuje specifický obraz na pomezí výtvarného umění a divadla, vysoké kultury i lidové tvořivosti a také architektury. Letos znovuobnovená opona navržená Zdeňkem Sýkorou se po boku dalších děl tohoto druhu v rozpětí od 19. století do současnosti představuje do
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
