Petr Strouhal
Jiří Ptáček portfolio duben 2016
Objevování fotografické práce Petra Strouhala (*1977) ztěžuje jeho nechuť k dělání zvětšenin.
V současné době je plně zaujatý skenováním pohyblivých předmětů. Snímače skenerů upravuje k použití ve fotografické kameře. Předměty umisťuje na podvozky od dětských autíček nebo na malé pojezdy vlastní konstrukce. Různými pohyby předmětu po ploše, jejich postrkováním a popotahováním, případně jejich odstraňováním během procesu skenování deformuje a štěpí jejich tvary. V domácím fotografickém studiu tráví dlouhé hodiny vylaďováním souhry mezi mechanikou stroje a manuálními posuny věcí na ploše. „Nasnímání jedné fotografie může trvat třeba i dvacet minut. A povést se může jedna ze sta.“ Takto nedávno vzniklo například několik verzí fotografie s protáhlou koženou botou nebo zátiší s hruškou, v nichž kousky ovoce zmutovaly v plastické, jakoby soustružené abstraktní prvky.
Nejde ovšem o to, věc pouze protáhnout či zkrátit. Tyto kroky jsou součástí hledání výrazu, který se podle potřeby pohybuje mezi póly humoru a obskurnosti. Strouhal kříží horor s humorem v hybridní novotvar (hurror), vyrůstající z kořenů modernistické estetiky (od zjemnělého drobnopisu ve stylu Paula Klee až po hutnou materiálovou abstrakci informelu) a dobře známé věci jako boty, mince, poleno, plastovou láhev od aviváže nebo lidskou ruku mění v přízraky. Při monstróznosti všelijak oddělených údů, mimochodem motivu, ke kterému se podle vlastních slov vrací nejsoustavněji, přitom nelze nevzpomenout na domácího mazlíčka Addamsovy rodiny. Lidské dlaně, paže až k předloktí, popřípadě chodidla, jsou na jeho fotografiích představovány v širokém rejstříku gest a situací – od elegance mrtvolně vyhlížející balzamované paže až ke groteskním výjevům odloženého chodidla na nočním stolku hotelového pokoje.
Za důležitý aspekt své práce Strouhal považuje to, že jde o manipulaci obrazu bez užití grafických programů: „Pořád jde o přímou fotografii, i když zaznamenanou digitálně.“ Na jeho starších pracích bylo často možné vysledovat kombinace fotografie s kresbou, například promítáním kreseb přímo do fotografované kompozice. Nové fotografie mají blíž k postupům filmu a animace. Technologie skenování je založena na postupném snímání předlohy po řádcích, což Strouhalovi umožňuje uplatňovat možnosti střihu a zároveň střih umně skrývat. Z procesuálního hlediska bychom tak jeho přístup mohli nazvat animováním. Výsledkem je ovšem statický obraz založený na trikové iluzi. Kdybychom tuto tezi o povaze těchto obrazů dovedli do extrému, řekli bychom, že sledujeme políčka filmu, ale vzhledem ke sjednocení v jedno obrazové pole si to nemusíme uvědomit.
V malířském ateliéru Martina Mainera na Fakultě výtvarných umění v Brně byl Petr Strouhal vždy anomálií. Jakkoli bychom mezi jeho pracemi z té doby našli řadu kreseb a malby, jeho pozornost stále více upoutávaly například práce s diapozitivy a animace. Příhodnějším prostředím mu byl Ateliér multimédia na stejné škole, kde v roce 2007 absolvoval. Téměř nevyhnutelné bylo také jeho sblížení se zdejším okruhem autorů laborujících na poli pohyblivého obrazu, reprezentovaný například Filipem Cenkem a Jiřím Havlíčkem, nebo o něco mladšími Janem Žaliem a Janem Šrámkem. S kdysi kultovním videem Solamil (2004), statickým záběrem chvějícího se černého pudingu odlitého do formy na bábovku, se Strouhal představil na první z dvojice Bienále mladého umění Zvon vybíraných Karlem Císařem v roce 2005. O tři roky později již na této přehlídce vystavil soubor fotokoláží, v nichž, Císařovými slovy řečeno, „neortodoxním způsobem přehodnocoval toto modernistické médium. Obrazový prostor fotografií drobného formátu byl zpravidla rozbit nalezenými samolepkami. V některých případech byl však takřka nepostřehnutelně doplněn, jako v případě fotografie stromu s dodatečně vyrytými iniciálami.“
V Brně se Strouhal s Havlíčkem společně postarali o chod legendární Galerie Eskort poté, co se v Praze natrvalo usadila její zakladatelka Jana Kalinová (2006–2008). A přestože i on žije od roku 2008 v Praze, navazuje na své brněnské kořeny pokračující spoluprací s Havlíčkem. V uplynulých letech vyústila v účast na kolektivní výstavě Slepá láska (2012) a ve dvě z jeho nemnoha samostatných prezentací, výstavu Kočka tam byla zrcadlově, myslím v pražské Galerii Ferdinanda Baumanna (2010) a 6600 v brněnské Galerii Kabinet (2012). Naposledy se Strouhal sólově představil v pražské Fotograf Gallery (2013). „Fotografuji od doby, co jsem se přestěhoval do Prahy. Poslední dobou ale výhradně přes skenery a stále přitom přicházím na další možnosti.“ Pohlcením možnostmi experimentů vysvětluje i nezájem o veřejné prezentace a opomíjení závěrečného převodu digitálních dat do materiálních zvětšenin. „Mohu říct, že mě vystavování zdržuje od práce v ateliéru. Vytváření zvětšenin pro mě znamená docházet do fotografického studia a snímky nechávat třeba desetkrát předělat, dokud nejsou podle mých představ.“ Prozatím tak nezbývá než projevit vážný zájem o osobní prohlídku jeho digitálních archivů.
Michal Kalhous
Jiří Ptáček rozhovor únor 2022
Kdysi mi jeden renomovaný kurátor fotografie tvrdil, že snímky na výstavách Michala Kalhouse ve skutečnosti vytváří jeho malý syn. V tu chvíli jsem uvěřil. Nejen proto, že jsem Michala za celé roky, co jsme se znali, nikdy neviděl s fotoaparátem, ale i kvůli mnohdy odzbrojující...
Jiří Skála. Dělníci, zombies a potřeba veřejného hlasu
Jiří Ptáček rozhovor duben 2022
S Jiřím Skálou jsme z čtenářského hlediska možná až příliš dlouho probírali různé aspekty jeho poslední samostatné výstavy Aspirace cizích těles v pražské galerii hunt kastner. Samovolně na ně ovšem navazovala kontinuita témat, která Skála řeší v posledních patnácti
Kniha je pořád nejlepším archivem myšlenek
Jiří Ptáček rozhovor listopad 2021
Grafická designérka Adéla Svobodová se soustředí na tištěné publikace o výtvarném umění: odborné knihy, výstavní katalogy, autorské knihy nebo monografie. V rozhovoru o její práci, letos natřikrát oceněné v soutěži Nejkrásnější kniha roku, jsme se zaměřili na...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
