Pieta Lucase Cranacha st.

Kaliopi Chamonikola dílo měsíce říjen 2016

V pražském Šternberském paláci je až do ledna k vidění výstava Cranach ze všech stran,  kterou připravila Olga Kotková z Národní galerie. Přes komorní rozsah výstavě nechybí objevnost ani atraktivita.

Lucas Cranach st.: Pieta, Moravská galerie v Brně

V intencích titulu výstava tvorbu Lucase Cranacha přibližuje divákovi z různých úhlů pohledu: vede jej do skrytých vrstev obrazu i za obraz (a to i doslova, zpřístupněním některých zadních stran) a provází jej průzkumy a jejich nejnovějšími poznatky shromážděnými v otevřené digitální výzkumné databance Cranach Digital Archive, k níž je přímo na výstavě on-line přístup.

Tento mezinárodní interdisciplinární projekt, který se od roku 2009 zaměřuje na výzkum obrazů, archiválií a literatury Lucase Cranacha staršího, jeho synů a dílny, dnes již obsahuje detailní uměleckohistorické, technické a konzervátorské údaje o 1500 obrazech přibližně ze dvou stovek světových sbírek, a je tedy pro badatele neocenitelným zdrojem poznatků a předpokladem srovnávacího studia. Data generovaná moderními průzkumnými metodami, zejména snímky provedené za pomoci infračervené kamery (a samozřejmě hvězdný projektový tým) přinášejí v řadě případů nové, respektive detailnější poznatky k pracovnímu postupu, pomáhají nicméně rovněž řešit otázky autenticity, datování či rozsahu poškození, případně zásahů do struktury obrazu či rozlišit práce provedené dílenskými spolupracovníky.

Poslední léta tedy představují z badatelského hlediska obrovský posun v možnostech zpřesnit či přehodnotit některá dosavadní připsání a objektivizovat názory a hypotézy, na nichž pracovalo několik předchozích generací historiků umění. Výstava takovýchto „pohybů“ dokládá celou řadu.

Jedním z konkrétních, na první pohled méně nápadných, avšak z hlediska vzrůstu umělecké autority obrazu nesmírně důležitých příkladů je obraz Piety ve sbírkách Moravské galerie v Brně. V kontextu děl na našem území si zasluhuje mimořádnou pozornost hned z několika důvodů. Obraz je malován na lipové desce o velikosti 63,3 × 40,6 cm, která vzhledem k charakteru okrajů víceméně zachovává původní formát. Na naše území se dostal s největší pravděpodobností sekundárně jako sběratelský předmět (jako nejstaršího prokazatelného majitele zmiňují archiválie brněnského lékaře a sběratele dr. Arnošta Karla Rincoloniho, Brno 1785–1867).

V Cranachově rozsáhlé umělecké produkci, v níž se témata obrazů opakují někdy v desítkách exemplářů, je téma Piety zcela ojedinělé. Setkáváme se pouze s blízkým tématem Oplakávání, které Cranach řešil i v grafickém médiu. Zdá se, že důvodem volby námětu bylo patrně konkrétní přání objednavatele, jak tomu alespoň napovídá poměrně nápadné umístění dvou erbů zavěšených na větvích vrby. Vzhledem k tomu, že jde o erb kurfiřtský se dvěma překříženými meči (z pozice diváka vlevo – tedy na heraldicky významnějším místě) a erb Saského vévodství, nabízí se úvaha, že práce vznikla přímo pro Fridricha III. Moudrého, pro kterého od roku 1505 malíř pracoval, případně mohla být darem pro něj.

I když pomineme ikonografické zvláštnosti (tělo Krista nespočívá v matčině klíně, nýbrž na kamenném bloku připomínajícím oltářní menzu – jako důraz na vykupitelskou roli Krista a eucharistii; motiv seschlého kmene vrby s rašícími zelenými větvemi – jako metafora starozákonní a novozákonní éry), nejde v žádném případě o rutinní sériovou práci, ale o tvůrčí nalézání adekvátního způsobu vyjádření. Tomu odpovídají i výtvarné prostředky. Pohled pod vrstvu malby prostřednictvím IRR (snímky z června 2014) ukazuje kresebnou přípravu, a umožňuje tedy nahlédnout do procesu vzniku práce.

Podkresba je provedená tekutým černým médiem a nanesena patrně štětcem. Pro tahy obličeje a rukou malíř použil špičatý štětec a méně zředěné médium. Rukopis tvoří volná podkresba a škála tenkých a širších linií, vedle hlavních kontur umělec prokreslil rovněž vnitřní formy a tahy obličeje, které vytvářejí sice relativně závazný podklad pro malbu, patrné jsou nicméně jemné odchylky jako projev určitého hledání a precizování formy v průběhu malby. To všechno jsou důležité projevy individuálního malířova stylu a současně indicie, které – na rozdíl od dílenských prací používajících propracované efektivní kolektivní metody (např. techniku pauzování, šablony, mřížky atd.) – podporují připsání přímo Lucasi Cranachovi staršímu.

Že máme před sebou expresivní ranou práci cca z období let 1510–1512/15 (nejranější na našem území!), dokládá nejen ještě živá zkušenost z umělcova vídeňského období (1501–1503), ale zejména čerstvá nizozemská inspirace především obrazy Gerarda Davida, který Pietu maloval hned v několika příbuzných variantách. S nimi se Cranach jistě seznámil na své cestě do Nizozemí v roce 1508 a během svého pobytu v dvorském prostředí Markéty Rakouské v Mechelenu, kam byl vyslán namalovat podobiznu budoucího císaře Karla V. Obraz, který tedy v předchozích textech a katalozích vesměs figuroval pod opatrným „Lucas Cranach a dílna“, získal díky moderním vědeckým metodám silnou technologickou podporu pro připsání přímo ruce Lucase Cranacha staršího.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné