Podzim v paláci

Jen Kratochvil recenze prosinec 2018

Dvě výstavy v GHMP / Předmluva Romana Štětiny představuje mnohovrstevnatý vhled do autorova dlouhodobého zájmu o konstitutivní charakteristiky verbálního projevu mediovaného rozhlasovým vysíláním. V době digitální komunikace působí představa rozhlasu archaickým dojmem, přesto je jeho relevance coby předstupně současných podmínek posthumanismu zásadní. Bez větší nadsázky můžeme tvrdit, že tranzistorové rádio svého času plnilo podobnou funkci jako dnes smart phone. Štětina se přitom nesnaží o srovnání na časové ose, ale upíná pozornost na dávno minulé. Makro reprodukce textilních pokrývek reproduktorů rozhlasových přijímačů působí pro nejmladší generaci jako abstraktní tapiserie, podobně jako tapety pokrývající stěny historických sálů Collorado-Mansfeldského paláce, do kterých jsou zasazené. Jejich ukotvení v minulosti navíc posiluje černobílá tonalita reprodukcí. Štětina rozehrává etymologickou hru souvislostí mezi slovy text a textil, kdy přirovnává drobné nedokonalosti ve změti přediva k chybám v mluveném slově, což je další téma, které jeho praxí dlouhodobě prochází. K tomu přispívá důraz na starořecký pojem "centones" a jeho dvojí význam: jednak pokrývky či oděvu sešitého z útržků látek a zároveň literárního útvaru kombinujícího fragmenty existujících básní klasiků, nejčastěji Homéra nebo Vergilia. Centones je možné přeložit staročeským slovem slátanina, ovšem bez jeho současného pejorativního nádechu. Tisky povrchů reproduktorů na jednoduché textilii byly s pomocí módní návrhářky Mii Jadrné přetvořeny v sérii oděvů, které na sebe v průběhu výstavy oblékají dva performeři a následně v nich vstupují do verbální interakce s diváky. V monumentálním tanečním sále paláce pak Štětina přistupuje ke své ověřené strategii vytváření objektů inspirovaných historickými rozhlasovými studii a dobarvuje ji zvukovou instalací, která ohledává hranice mezi dechem a hlasem.

Podělte se:

NIKOLA IVANOV

Jen Kratochvil portfolio prosinec 2022

Ve dvou je větší sranda…

Rezonující povrchy hlazené pohledem

Jen Kratochvil recenze zima 2019

Polansky Gallery prochází jakýmsi zvenčí obtížně uchopitelným organickým procesem konstantního rozpínání a stahů. Jedna z nejvýraznějších pražských soukromých galerií zahájila svůj program širokým rozkročením napříč médii, generacemi a zájmy zastupovaných umělců.

Richard Janeček – V ideálním světě by to asi všechno dopadlo jinak…

Jen Kratochvil portfolio únor 2020

„It’s hard to say, but I would say that it would be better not to have a muse at all, to do all that writing you think is going to be good without any conscious control over what you do. It’s better to be totally in charge of your own actions.“ (text generovaný v dialogu OpenAI s jedním ze...