Pořád něco
V červnu 2012 uplynulo 10 let od vzniku časopisu Art+Antiques. Kniha, kterou držíte v ruce, je výběrem z rozhovorů, které byly v Art+Antiques publikovány v uplynulých více než pěti letech. Jsou tedy z období, kdy časopis rediguje Jan Skřivánek s mým přispěním. Myšlenku zařadit do knihy i rozhovory, které vznikly před naším nástupem do redakce, jsme nakonec opustili – nemáme k nim osobní vztah a vybíralo by se nám jen těžko.
Klíč k výběru jsme hledali dlouho. Nechtěli jsme se zaměřit jen na jednu generaci, ale představit spíš průřez českou výtvarnou scénou. Ten by ale neměl být nijak mechanický. Nechtěli jsme jít ani cestou subjektivního „best of“. Konečný výběr se nakonec pohybuje někde mezi – zvolili jsme osobnosti napříč generacemi, které měly a mají vliv na nejsoučasnější umění. Ať už přímo svým působením na vysokých školách, nebo nepřímo – tím, že svou prací a přístupem inspirují nejmladší generaci tvůrců. Adeptů bylo samozřejmě víc, než se do knihy mohlo vejít, a tak jsme přihlédli také k určité generační a tematické vyváženosti. A protože je to přeci jen náš subjektivní výběr, tak zde hrála roli také osobní blízkost s jednotlivými lidmi i tématy.
Do výběru jsme nakonec nezařadili teoretiky a historiky umění ani architekty. Udělali jsme však dvě výjimky, a to u historičky umění Věry Jirousové a ředitele iniciativy tranzit.cz Víta Havránka. Rozhovor s Věrou Jirousovou jsme se rozhodli zařadit proto, že si jejích odborných i životních postojů velmi vážíme a rozhovorů s ní vzniklo jen minimum. Víta Havránka jsme zpovídali na jaře roku 2012 speciálně pro tuto knihu. Iniciativa tranzit.cz je téměř stejně stará jako časopis Art+Antiques a její záběr jde napříč generacemi. Svými aktivitami navíc výrazně přesahuje hranice České republiky a rozhovor s Vítem Havránkem tak přináší širší pohled na zdejší výtvarnou scénu, ať už se to týká mezinárodních souvislostí, fungování institucí či možností interpretace.
Přestože od nejstaršího rozhovoru uplynulo pouhých šest let, při listování knihou nás překvapí, jak moc se toho změnilo, a často nenávratně. Ani ne tak umělecky, jako lidsky, ba neodvratně fyzicky. Ján Mánčuška, Otakar Slavík, Věra Jirousová ani Hugo Demartini již bohužel nejsou mezi námi. Ale jsou tu samozřejmě i příjemnější momenty – Krištof Kintera uspořádal velkou přehlídku v Městské knihovně, benátská expozice Romana Ondáka měla značný ohlas, Daisy Mrázková připravila hned několik samostatných výstav, Cena Jindřicha Chalupeckého oslavila 20 let a Jiří Surůvka se dožil padesátky a začal vzpomínat.
Text převzat z úvodu knihy.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
