Pritzkerova cena do Indie
Karolina Jirkalová staveniště duben 2018
Letošní Pritzkerovu cenu, nejvýznamnější světové ocenění pro žijící architekty, získal indický architekt Balkrishna Doshi, který se letos dožívá 91 let. Stal se tak prvním indickým držitelem této ceny a také jejím vůbec nejstarším laureátem.
Doshi se narodil v roce 1927 do rozvětvené rodiny výrobců nábytku. Architekturu studoval na Sir JJ School of Art v Bombaji. Jeho ambice ho však záhy zavedou nejprve do Londýna a posléze do Paříže, kde začne pracovat v ateliéru Le Corbusiera. V roce 1954 se vrací do Indie, aby zde dohlížel na Corbusierovy projekty v Chandigarhu a Ahmedábádu. Podílel se například na sídle společnosti Mill Owners’ Association (1954) nebo na vile Shodhan (1955) v Ahmedabadu. Od roku 1962 pak Balkrishna Doshi více než deset let spolupracoval na indických projektech Louise Kahna, je například spoluautorem budovy Indického institutu managementu (1974) v Ahmedábádu.
Nicméně už v roce 1956 si Doshi najal dva architekty a v Ahmedábádu si založil vlastní ateliér s názvem Vastushilpa, který se během let rozrostla na kancelář o pěti partnerech a šedesáti zaměstnancích. Během svého dlouhého aktivního života dokončil Doshi se svými kolegy více než sto realizací. Přestože byl západní architekturou bezpochyby ovlivněn a jeho projekty mají silné skulpturální kvality, podařilo se mu tyto vlivy propojit s ryze indickou zkušeností, úctou k místní kultuře, způsobu života a vztahu k silám přírody. Jeho architektura je také velmi osobní, plná smyslových odkazů na zvuky, vůně, barvy či materiály jeho mládí. Usiloval o to, aby jeho stavby přinesly svým uživatelům vnitřní klid a zároveň posílily smysl pro komunitu.
Mezi jeho realizacemi najdeme snad všechny možné typologie – od veřejných budov a institucí přes komplexy se smíšeným využitím, veřejné prostory, projekty pro bydlení i soukromé vily a rodinné domy. Nejosobnějším projektem Balkrishny Doshiho je podle jeho slov komplex Sanghat v Ahmedábádu (1980), který postavil pro potřeby svého vlastního ateliéru. Ve svém domácím Ahmedábádu postavil rovněž budovy Indologického institutu (1962), Školy architektury (1966, dnes součást CEPT University), koncertní síň (Premabhai Hall, 1979), podzemní galerii (Amdavad ni Gufa,1994) nebo komplex technické univerzity (CEPT University, 1996–2012).
Výjimečné jsou také Doshiho projekty pro bydlení, především rozsáhlý komplex sociálního bydlení Aranya v Indore (1989), kde žije více než 80 tisíc obyvatel. Jde v podstatě o celou čtvrť dvoupodlažních zděných domků různých velikostí, od jednopokojových jednotek až po prostorné domy, se sdílenými dvory. Celý projekt byl inspirován urbanismem tradičních indických čtvrtí, jejich tvaroslovím, materiály i barvami. Koncepčně zajímavý je také bytový dům ve tvaru pyramidy s centrálním schodištěm, který navrhl v roce 1973 v Ahmedábádu pro pojišťovací společnost.
Podle poroty práce Balkrishna Doshi „neustále demonstruje, že veškerá dobrá architektura i urbanismus musí mít nejen účelnou konstrukci, ale musí brát v úvahu také klima, místo, techniku a řemeslo, to vše spolu s hlubokým pochopením a oceněním kontextu v nejširším smyslu slova“. Pritzkerova cena bude Doshimu předána na slavnostním ceremoniálu v Agha Khan Muzeu v Torontu v květnu letošního roku. Doufejme, že se nebude opakovat situace z roku 2015, kdy tehdejší téměř devadesátiletý laureát Frei Otto v mezidobí mezi vyhlášením ceny a slavnostním předáním náhle zemřel. Balkrishna Doshi je ještě o jeden rok starší.
Pritzkerovu cenu založil v roce 1979 podnikatel Jay Pritzker, majitel sítě hotelů Hyatt, se svou ženou Cindy. Inspirovali se Nobelovou cenou a za účelem ceny založili Hayattovu nadaci. Nominace je otevřena komukoli, laureáta každoročně v tajném hlasování vybírá mezinárodní porota složená z architektů, podnikatelů, teoretiků a kritiků.
Náměstí pro „ne-město“
Karolina Jirkalová téma prosinec 2021
Panelová sídliště získala v rámci kritiky modernismu nálepku jakýchsi „ne-měst“ a tento stín na nich ulpívá dodnes. Jejich prostorovému uspořádání skutečně chybí mnohé z toho, na co jsme zvyklí z tradičních městských struktur. Přináší to však skutečně jen
Kulturní mlýny
Karolina Jirkalová Tomáš Klička výstava listopad 2023
Otevření nových prostor regionálních galerií většinou nevyvolá velký mediální rozruch. Ale najdou se i výjimky – loni galerie PLATO v budově bývalých ostravských jatek, letos pak areál někdejších Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, kde nově sídlí hned...
To je v naší moci
Karolina Jirkalová rozhovor červenec 2020
Ateliér Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha je již několik let stálicí tuzemské architektonické scény. Do povědomí širší veřejnosti však zřejmě proniknul až teď – díky realizaci sídla sklářské firmy Lasvit v Novém Boru. S oběma architekty jsme se bavili o...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
