Rajlich v Rotterdamu
Již jen do neděle 27. května je možné v Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu navštívit výstavu Tomase Rajlicha. V krátké době jde již o druhou jeho výstavu v přední holandské muzejní instituci.
Tomas Rajlich, 2018. Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam. Foto: Lotte Stekelenburg
Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu patří k nejlepším sbírkovým a výstavním institucím v Holandsku. Svoji pozici si bezesporu posilní právě probíhající výstavbou prohlídkového depozitu, pozoruhodné a mohutné stavby, která vzniká hned vedle stávající budovy. Svoji pověst si muzeum vybudovalo nejen sbírkami, ale hlavně jejich prezentací a, pochopitelně, také výstavní politikou.
Co se týká expozice, mísí skvělé staré sbírky s moderním a současným uměním, včetně designu, když jedno v citlivých intervencích zasahuje do druhého. Brání se tak stereotypu blokového a uzavřeného vystavování, ostatně samotný objekt musea, který se skládá ze starší galerie a její novější přístavby, je otevřený a umožňuje tuto koncepci. Z hlediska výstavního patří tyto aktivity v kontextu západní Evropy k těm smyslupným, atraktivním a zohledňujícím odborné i divácké nároky. Což už ani v Holandsku, proslulé v minulých dekádádch skvělými institucemi a výstavami, není zcela samozřejmé.
V jarním výstavním bloku muzea – podobně jako se tomu děje v posledních letech v pražské Národní galerii –, kdy se otevřelo několik krátkodobých expozic najednou, se dostalo velmi pěkné pozornosti také Tomasi (či Tomášovi) Rajlichovi. Ve dvou prosvětlených výstavních sálech se odehrává svým způsobem jeho malá retrospektiva, když v první vstupní místnosti jsou zastoupeny autorovy práce ze 70. let, zatímco v druhé, otevřené svými okny do atria a umožňující tak intenzivní světelný impakt, se dostalo na barevná plátna z pozdější doby.
Část prací Museum Boijmans Van Beuningen vlastní, část jich je pak v dlouhodobé zápůjčce autora muzeu. Zda z nich ještě něco rozšíří sbírku Rajlichových opusů v této prestižní instituci, je otevřená otázka. Ani v eurozápadní Evropě už v muzea nenakupují do sbírek tolik jako kdysi.
Recentní Rajlichova expozice navazuje na loňskou v jiném významném holanském muzeu umění, totiž v haagském Gemeentemuseu, tedy v instituci, která je proslulá svou mimořádnou kolekcí Pieta Mondriana. Tento umělec je, jak mi ostatně Tomas Rajlich prozradil, důležitým v jeho osobní historii, neboť inspirace Mondrianovými geometrickými pravoúhlými kompozicemi se odráží v rastrových rozčtvercovaných Rajlichových obrazech z konce 60. a ze 70. let.
Při projíždění holanskou venkovskou krajinou, rovnou jak placka, neopomněl Tomas připomenout rovné řady větrolamních topolů, důležitých pro Mondrianovu malířskou cestu, ale také jako jistý esteticky podstatný princip uspořádání a vnímání světa, který ústí v abstraktní, geometricky uspořádanou a reduktivní uměleckou tvorbu. Tedy premisy, které jedním dechem můžeme vyslovit i nad Rajlichovými obrazy a kresbami.
Řada příznivých okolností tedy provázela start a průběh Rajlichovy kariéry v této oranžové zemi, kam jeden ze zakladatelů Klubu konkretistů (ten vznikl v roce 1967, společně s Jiřím Hilmarem, Radkem Kratinou a teoretikem Arsénem Pohribným) přišel se svojí ženou Jitkou na sklonku 60. let z Rusy okupovaného Československa (loňský rozhovor s umělcem zde).
Přišel do země, jejíž zcela výjimečnou uměleckou tradici netřeba připomínat, co však bylo pro Rajlicha důležité, byla právě vstřícná atmosféra radikálním modernistickým principům, zakořeněným jak díky Mondrianovi a celému hnutí De Stijl, tak také prací Rajlichových více či méně starších současníků, jako byli Jan Schoonhoven či Herman de Vries, ale také ojedinělou recepcí díla amerických minimalistů, kupříkladu díla Sol Lewitta.
To je, mimochodem, dobře patrné na fasádě Gemeentemusea v Haagu, až do roku 2010 domovského Rajlichova města. I po osmi letech od „přesídlení“, když Rajlich nyní střídá své pobyty zejména mezi Prahou a severní Itálií, zůstává v Holandsku klasikem tamější umělecké scény, což podtrhují právě výstavy v zásadních nizozemských muzejních institucích.
S jistým odstupem lze pak říci, že je to právě Tomas Rajlich, kdo z českých „emigrantů“, společně s Dokoupilem, zanechal nejvýraznější stopu v kontextu evropského či světového umění. Spolu s jejich předchůdcem Františkem Kupkou, chce se doříct.
Tomas Rajlich
pořadatel: Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam
termín: 10. 2. – 27. 5. 2018
www.boijmans.nl
Institucionální pohled
Martin Dostál recenze červen 2012
Začátek století v Západočeské galerii v Plzni / I když to tak nevypadá, je to prý jen náhoda. Totiž výstava Začátek století 2000–2010, koncipovaná pro Masné krámy Západočeské galerie v Plzni, byla otevřená takřka po dvou měsících od mohutného openingu jiné formativní...
Milan Grygar v Pekingu
Martin Dostál k věci červenec 2012
Milan Grygar má pověst asketického, snad by se dalo říci až zenbuddhistického člověka. Z tohoto pohledu je dobré, že vystavoval právě v Číně. Zvláště když zde představil akustické kresby, vytvořené tuší na papír. Tedy v médiu, které pro Číňany představuje po dlouhá...
Obsah
web zima 2019
Starým mistrům se věnujeme hned třikrát, a to v souvislosti s novou expozicí Národní galerie ve Schwarzenberském paláci a vídeňskými výstavami Albrechta Dürera a Caravaggia s Berninim. Na kontext se v další části svého seriálu o zásadních pojmech teorie umění soustředil...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
