RE: Gesamtkunstwerk Steiner
V červnovém čísle jsme pod názvem Gesamtkunstwerk Steiner publikovali recenzi Mileny Bartlové na výstavu Aenigma v Muzeu umění Olomouc. Spoluátor výstavy David Voda ve své reakci upozrňuje na několik chyb a nepřesností, kterých se podle něj recenzentka ve svém textu dopustila.
Pohled do výstavy / foto: Zdeněk Sodoma, Muzeum umění Olomouc
Kolegyně Bartlová ve své recenzi Gesamtkunstwerk Steiner na výstavu a monografii Aenigma. Sto let antroposofického umění označila jednu ze dvou mých studií ze stejnojmenné knihy za „jedinou skutečnou uměleckohistorickou analýzu“ z celého 400 stránkového díla. Na základě tohoto laskavého komplimentu jsem se osmělil a posílám p.t. redakci několik drobných errat.
Hned úvodem se čtenář z pera kolegyně Bartlové o našem projektu dovídá, že „nejen realizace, ale i výzkum, na němž spočívá, byly provedeny v mezinárodní spolupráci, přitom však nikoli za podpory veřejných prostředků, ale především díky antroposofickým nadacím a soukromníkům.“ K tomu jen marginálie: rozpočet olomoucké výstavy a trojjazyčné monografie se pohyboval v hrubých číslech kolem 4 500 000,- Kč z toho Antroposofická společnost v Německu na poslední chvíli (6 týdnů před vernisáží) přislíbila zhruba 13 procent z celkové částky. Přiznávám, že nejsem plně informován, zdali Muzeum umění Olomouc, zřizované Ministerstvem kultury ČR (s mimořádným grantem Statutárního města Olomouc), případně nakladatelství Arbor vitae, ba Varšavská univerzita, Technická univerzita v Košicích či Oxford Brookes University, abych jmenoval jen některé partnery výzkumu, potažmo Česko-německý fond budoucnosti (uznejte, už to suspektní jméno!) nejsou náhodou na výplatních páskách antroposofických nadací či soukromníků.
Kolegyně Bartlová se dále domnívá, že přístup zvolený v Olomouci nelze považovat za „solidní uměleckohistorickou kontextualizaci“ na rozdíl od přístupu, který zvolili autoři pražské reprízy wolfsburské výstavy Rudolf Steiner a současné umění / Myslet bez konce (DOX, 2011), kteří „odmítli interní antroposofickou tvorbu“, přičemž „česká verze tehdejší výstavy v DOX onu vynechanou část záměrně doplnila a objevně představila to nejlepší z tvorby českých antroposofických umělců a hudebníků první poloviny 20. století“. K tomu podruhé opět jen kratičce et in margine: česká verze zmíněné výstavy (za partnerství Antroposofické společnosti v ČR – viz loga a doprovodný program) skutečně zařadila některé zajímavé české a rakouské antroposofické umělce, navíc - snad, aby to Pražanům nebylo líto - přidala i práce Josefa Váchala, Otto Stritzka, Františka Drtikola či Augustina Ságnera (přičemž Otto Stritzko by tuším na antroposofy bral hůl). Sebekriticky přiznávám, že my v Olomouci jsme byli tak úzkoprsí, že jsme na celosvětově první retrospektivu antroposofického umění zařadili pouze antroposofy.
Závěrem dovolte ještě tři krátká erratička: „Nynější Aenigma jedním exponátem připomíná Beuyse a hrdě u nás poprvé uvádí ,matku abstrakcionismu´, švédskou malířku Hilmu af Klint…“ Joseph Beuys v Olomouci i v monografii má však exponáty dva a Hilmu af Klintovou jsme bohužel uvedli až jako druzí. Snad kolegyně Bartlová pozapomněla na práce hvězdné Švédky vystavené poprvé v DOXu?
Navzdory komplimentu, jehož se mi od kolegyně Bartlové – jako jednookému vědci v slepém poli sektářských kolegů – dostalo, skromně připomínám, že práci kolegyně Hubatové-Vackové znám, reagoval jsem na ni v Ateliéru a také v monografii Ztracená generace? Německočeští výtvarní umělci 1. poloviny 20. století mezi Prahou, Vídní, Mnichovem a Drážďany, jež byla výstupem ze stejnojmenné odborné konference, která v říjnu 2013 doprovodila projekt Mladí lvi v kleci v Liberci. V monografii Aenigma doporučuji p. t. redakci bibliografické údaje: viz s. 236, pozn. 39.
Obsah
web zima 2019
Starým mistrům se věnujeme hned třikrát, a to v souvislosti s novou expozicí Národní galerie ve Schwarzenberském paláci a vídeňskými výstavami Albrechta Dürera a Caravaggia s Berninim. Na kontext se v další části svého seriálu o zásadních pojmech teorie umění soustředil...
Obsah
web listopad 2019
Co si počít s „epidemií“ starchitektů? Nad tuzemskou i zahraniční situací se zamýšlí Karolina Jirkalová. Laterně magice, jejímu výzkumu a výstavním prezentacím se věnuje Jan Wollner. O české egyptologii jsme hovořili s Miroslavem Vernerem. A neztrácíme s převládajícím...
Výtvarníkem roku se stal Zbyněk Baladrán
zpráva tisková web
Cenu Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2014 získal jednačtyřicetiletý Zbyněk Baladrán.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
