Reakce na recenzi výstavy Grey Gold
Začněme jiným textem. Petra Hlaváčková zveřejnila v březnu 2014 na serveru Artalk recenzi nazvanou „Feministická slepota české umělecké scény“ týkající se výstavy „Někdy v sukni: Umění 90. let“. Nejen, že se v této recenzi objevují podobné výtky a argumenty, v závěru textu navíc autorka upozornila také na tehdy teprve chystanou výstavu Grey Gold. České a slovenské umělkyně 65+ (dále jen Grey Gold), a to mimo jiné těmito slovy: „Vyzývám české kulturní instituce k realizaci podobné výstavy zaměřené na muže. Velikáni českého výtvarného umění v důchodovém věku se jistě rádi zúčastní.“
Takto formulovanou výzvu, navíc zveřejněnou více než dva měsíce před vernisáží výstavy, lze jen těžko přijmout jako otevřenost recenzentky vůči ženským výstavám, kterou nyní deklaruje v úvodu textu pro Art+Antiques. Nadšení, o kterém zde také hovoří („zajásám“), je v zápětí uzemněno výčtem recenzentčiných vlastních preferencí a očekávání spojených s tématem ženské výstavy: „Očekávám vždy osvobozující závan provokací trefující se do společenských konstruktů, kritiku institucionálních struktur kulturního establishmentu i povrchnosti mediálních dezinterpretací.“ V takto nastaveném rámci Petry Hlaváčkové nemůže výstava Grey Gold (podobně jako výstava Někdy v sukni) obstát. A proč? Pokusím se odpovědět jednoduše a přitom se pokusím vyvrátit některá tvrzení recenzentky.
Výstava Grey Gold se především snažila rozšířit diskurz českého a slovenského uměleckého provozu o témata, která zde zatím chybí, tedy o témata stárnutí a stáří. Snažila se referovat o tom, co je to pozdní tvorba, že i tato fáze života může být velmi produktivní a může být spojena s kvalitní uměleckou produkcí. To, že výstavu pojaly kurátorky zcela po svém a nekopírovaly při tom zahraniční vzory, je jejich svobodnou volbou, která ovšem není neopodstatněná, naopak byla důsledně prodiskutována a zvážena. Ženská i mužská zkušenost se liší, liší se i prožívání pokročilého věku. Věk je tedy kategorií, která je vždy genderovaná, jak ukazují nejrůznější (nejen) sociologické studie. Z toho důvodu vnímáme jako zcela nemístné hovořit v souvislosti s výstavou Grey Gold o jejím „segregačním vyznění“. Jako jeden z argumentů podporujících toto tvrzení uvádí recenzentka jednu z aktivit doprovodného programu k výstavě, a to taneční workshop pro dospělé 60+. Jakou segregaci má autorka textu vlastně na mysli? Segregaci na základě věku nebo pohlaví? Nevíme. Recenzentka vybrala právě tuto akci z velmi bohatého a různorodého doprovodného programu, který mimo jiné obsahoval diskusní večer s umělkyněmi a kurátorkami nebo přednášku Miloty Havránkové nazvanou Můj věk mi dává větší svobodu. To všechno byly příležitosti k diskuzi nad tématem výstavy, které ovšem nezapadají do recenzentčiny argumentace, a tak je pro jistotu nezmiňuje.
Jedním z mála relevantních problémů, které Petra Hlaváčková ve své recenzi přináší, je otázka, jak genderově interpretovat výstavu umělkyň, které se až na výjimky nechtějí v tomto směru vymezovat. Pokud by o této problematice uvažovala důkladněji a pokud by tuto otázku položila sama sobě, možná by pochopila lépe celý projekt včetně finální podoby výstavy, která respektuje vystavená díla i preference autorek.
Na závěr bych chtěla uvést pro mě to nejpodstatnější: bylo mi velkou ctí spolupracovat na této výstavě a celém projektu s vybranými umělkyněmi, setkat se s nimi, mít možnost nahlédnout do jejich díla, života i uvažování. Domnívám se, že podobnou možnost (ač nutně omezenou) poskytuje výstava Grey Gold i doprovodná publikace. V recenzi Petry Hlaváčková však jakoby neexistovaly ani umělkyně ani jejich díla.
Text vznikl jako reakce na recenzi výstavy od Petry Hlaváčkové. Na recenzi reagovaly rovněž další dvě spoluautorky výstavy Anna Vartecká a Terezie Petišková. Následná odpověď Petry Hlaváčkové.
Obsah
web zima 2019
Starým mistrům se věnujeme hned třikrát, a to v souvislosti s novou expozicí Národní galerie ve Schwarzenberském paláci a vídeňskými výstavami Albrechta Dürera a Caravaggia s Berninim. Na kontext se v další části svého seriálu o zásadních pojmech teorie umění soustředil...
Obsah
web listopad 2019
Co si počít s „epidemií“ starchitektů? Nad tuzemskou i zahraniční situací se zamýšlí Karolina Jirkalová. Laterně magice, jejímu výzkumu a výstavním prezentacím se věnuje Jan Wollner. O české egyptologii jsme hovořili s Miroslavem Vernerem. A neztrácíme s převládajícím...
Výtvarníkem roku se stal Zbyněk Baladrán
zpráva tisková web
Cenu Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2014 získal jednačtyřicetiletý Zbyněk Baladrán.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
