Sládečkova ročenka

Karolina Jirkalová staveniště květen 2009

Koncem dubna byla představena již devátá ročenka Česká architektura 2007-2008. Výběr staveb je pokaždé svěřen jinému architektovi – letos se toho ujal Svatopluk Sládeček. „Vybíral jsem takové realizace, které zpracovávají nějaké obecně zajímavé a důležité téma,“ říká Sládeček. „Neřešil jsem až tak moc, jestli jsou ty stavby ‚hezké‘, nezajímá mě ego. Některé jsem dokonce vyřadil z toho důvodu, že byly krásné až příliš, jejich estetika byla natolik bezproblémová, že už nebylo o čem přemýšlet.“

Sládeček ve své vlastní práci vychází ze základních, v jistém smyslu tradičních forem staveb městské periferie, nejrůznějších provizorních kůlen, budek a skladišť. Jsou pro naše oči téměř neviditelné, ale jejich tvarosloví máme hluboce zaryté pod kůží. V tom se velmi ostře odlišuje od autora loňské ročenky, Jana Šépky, kterého zajímá především originální koncept a jeho dotažení v realizaci. Rozdílnost těchto dvou přístupů se samozřejmě projevila i ve výběru staveb. Ve Sládečkově ročence najdeme řadu nenápadných, tichých staveb, neokázalých architektonických gest, dobře vyřešených úkolů. Zmiňme například dům s ordinací v Jablonném nad Orlicí od Ateliéru K2, autobusové nádraží v Litomyšli od Ateliéru RAW nebo regeneraci a nástavbu panelového domu v Brně od Markéty Veselé.

Najdeme tu samozřejmě i hlučnější realizace, například dopravně obchodní centrum v Českých Budějovicích od Ateliéru 8000 nebo dům pro seniory na pražském Hagiboru od Jana Línka a Josefa Koláře. Ale jsou tu opět proto, že ukazují jedno z možných řešení obecnějšího tématu – ať už je to propojení autobusového nádraží s obchodním centrem, nebo areál přizpůsobený potřebám seniorů.

Co se týče typologie staveb, je letošní ročenka vyvážená – najdeme tu celou škálu staveb, od interiérů, přestaveb a rodinných domu, přes bytovky a obytné soubory až k velkým veřejných stavbám, jako jsou nádraží, knihovny a sportovní stadiony. Sládeček do publikace zařadil i několik veřejných prostranství: Při rekonstrukci náměstí v Broumově se dvojici Chmelař-Vít podařilo vytvořit „klidný prostor pro setkávání a odpočinek“, který má intimitu blížící se interiéru. Zpustlý zámecký par ve Ctěnicích zase citlivými zásahy Tomáše Jiránka a Davida Prudíka získal „napínavý příběh“. Za výjimečnou stavbu Sládeček označil také velmi civilně působící kostel v Ostravě-Zábřehu od Ateliéru Štěpán.

Ostravský region je v letošní ročence zastoupen velice výrazně, podle Sládečka je to jedna z architektonicky nejzajímavějších lokalit. Funguje tu mimo jiné i nezisková společnost Centrum nové architektury, za kterou stojí místní architekti mladší generace Radim Václavík a Kamil Mrva. Realizace obou dvou najdete i v letošním výběru.

Svatopluk Sládeček říká, že česká scéna není příliš formálně vyhraněná, originálních staveb tu mnoho nenajdeme. Ale on sám to od kvalitní realizace primárně nevyžaduje. Už proto jeho úvodní text vyznívá o poznání optimističtěji, než loňská bilance konceptualisty Jana Šépky. Příští, jubilejní desátou ročenku by měl sestavovat brněnský architekt Petr Pelčák – uzavře tak pomyslný kruh, Pelčák je autorem první ročenky, která vyšla v roce 2000.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné