Spartakiádní šťastné zítřky
Anna Hejmová knižní recenze září 2016
Součástí souboru esejů Vladimíra Macury Šťastný věk a jiné studie o socialistické kultuře byl jeden z prvních textů analyzujících československé spartakiády. V reedici pak vyšel Šťastný věk v nakladatelství Academia jako první titul ediční řady Šťastné zítřky. Její zatím posledním přírůstkem je kniha Československé spartakiády antropologa a historika Petra Roubala.
Struktura knihy (Genealogie spartakiád – Symbolika první spartakiády 1955 – Symbolika normalizačních spartakiád – Organizace spartakiád – Společnost a spartakiády) může zprvu působit trochu děravě. Ukrývá však podrobné studie týkající se nejen dějin tělesné kultury, ale především dějin české a samozřejmě i československé společnosti od konce 19. do konce 20. století. Každá kapitola k tématu přistupuje se specifickým metodologickým aparátem, kniha však ve svém celku čtenáři předkládá překvapivě homogenní tvar.
Úvodní a nejrozsáhlejší část s názvem Genealogie spartakiád vypráví do nejmenších podrobností příběh toho, jak se z lidského těla a jeho kultivace stala ideologická proměnná. Tato genealogie je strukturována do historicko-tematických bloků, které se vzájemně propojují a postupně směřují k titulnímu tématu. Tradičně je kladen počátek novodobého sportu a tělesné kultury do doby německých turnerů, protože, jak píše Roubal, „komunistická hromadná tělovýchovná vystoupení myšlenkově navazovala na projekty nacionalistických hnutí 19. století, která aspirovala na vytvoření obrazu dokonalého národního společenství sjednoceného jedinou vůlí“. Roubal tuto ideu klade myšlenkově až k novověkým disciplinačním projektům, z nichž odvozuje dvě základní techniky, jejichž podstata se v ideách tělocvičných nacionalistických spolků odráží: politickou anatomii a sociální geometrii. Odvolává se přitom na knihu Dohlížet a trestat Michela Foucaulta, když obě tyto techniky vnímá jako mocensko-vědecké nástroje, kterými jsou tělo i společnost poznávány a zároveň ovládány.
Spartakiádní filosofie a praxe
Od kapitoly Tyršův politicko-estetický projekt už je výklad rámován základním vztahem, na němž je celek publikace vystavěn – na souvislosti mezi filosofií a praxí sokolství a spartakiád. Tato tenze se prolíná celou knihou, a otevírá tak kontinuální pohled nejen na spartakiády, ale je i poměrně netradičním příspěvkem k jinak již notně probádaným a dostatečně zpopularizovaným dějinám sokolského hnutí. Ty jsou z hlediska historiografie pojednávané jako svébytný a samostatný fenomén a Roubal spartakiády definuje právě odvozením od sokolských cvičení.
Členění kapitoly Genealogie spartakiád kopíruje základní předěly v historii Československa i sokolského hnutí. Vyzdvihuje především poválečný vztah mezi KSČ a Sokolem a ikonický slet z počátku léta 1948. „Příprava sletu v roce 1948 vytvářela prostor, ve kterém se společné zájmy Sokola a komunistické strany, ale i konflikty mezi nimi projevovaly nejzřetelněji,“ píše Roubal. Sokolská organizace procházela názorovým štěpením daným mírou stranické loajality. Paradoxně byla tato akce vyvrcholením předchozích prvorepublikových sletů. Organizační úspěch prvorepublikového modelu však už stál na pozadí plnohodnotné podpory KSČ a „organická pospolitost tvořená tvárnou masou sokolských cvičenců byla (...) nově interpretována jako nová politická kvalita souznící s novým řádem.“
Poválečné Československo zažilo celkem šest spartakiád (z pětileté periodicity vybočuje spartakiáda v roce 1970, která byla z obav z doznívání posrpnové revolty zrušena a ta plánovaná na rok 1990 byla už „porevolučně“ nahrazena Pražskými sportovními hrami). První z nich – I. celostátní spartakiáda v roce 1955 – byla naprosto výjimečná „sokolským obsahem se sovětskou formou“.
Sokolský obsah se sovětskou formou
I když je samostatná kapitola Symbolika první spartakiády 1955 věnovaná jmenovitě pouze té první, jedná se o zcela funkční překlenutí k oddílu „Symbolika normalizačních spartakiád“ věnovanému souhrnně jejím následovnicím. I. celostátní spartakiáda je z historické perspektivy nejcitovanější akcí svého druhu. Tato ikoničnost je, kromě historických a propagandistických souvislostí desátého výročí konce války, dána především radikální vizualitou socialistického realismu, která masové cvičení vymanila z uměřeného meziválečného stylu. Navíc se tato plakátová vizualita stala kulisami lidové slavnosti, jejíž předválečné hodnoty přetavila komunistická propaganda do až děsivě bojovné rétoriky šťastných zítřků.
Normalizační spartakiády a jejich symboliku, jejich ideologické i organizační konstruování Roubal definuje skrze zkoumání strukturálního fungování společnosti. Kontinuita mezi sokolskými slety a první spartakiádou v roce 1955 je vzhledem k časové blízkosti poměrně srozumitelná – o to překvapivější je konstatování, že se k sokolské tradici obracely i spartakiády normalizační. Například ta z roku 1985 – z hlediska doteď rezonujících odkazů v popkultuře (hit Poupata) ta „nejznormalizovanější“ – odkazovala v samotných cvičeních ke slavným formacím „rojení“, tedy volnému pohybu žen po prostoru strahovského stadionu, známého z všesokolských sletů 1938 a 1948. Stejně byl využit i nástup mužů na tradiční Sukův sokolský pochod V nový život.
Na závěr si Petr Roubal klade zásadní otázku, která je celou dobu v knize latentně přítomná, totiž zda společnost spartakiády akceptovala. Konstatuje přitom, že „poctivá odpověď na ni by se musela vypořádat s celou řadou metodologických a teoretických obtíží, a v podstatě by představovala odpověď na otázku, jaký byl vztah společnosti ke státnímu socialismu obecně“. Zároveň tuto odpověď doplňuje konstatováním, že se vztah společnosti ke spartakiádám proměňoval velmi málo, z čehož plyne poměrně překvapivé resumé, že komunismus vytvořil jistý relativně neměnný časoprostor, který hromadná cvičení jako kulturní formu pozdního 19. století chránil před modernizačními změnami.
Československé spartakiády jsou odbornou publikací se vším, co k tomu patří. Téma československé společnosti viděné optikou tělesné kultury je ale natolik vzrušující, že se kniha dá také číst s až beletristickým zápalem. Navíc je osvěžující, že i když se jedná o odborný text, prosvítá jím autorův smysl pro humor. Také díky tomu jsou Československé spartakiády mimořádně čtenářsky vstřícné i mimo tradiční publikum edice Šťastných zítřků.
Petr Roubal: Československé spartakiády
Academia 2016, 405 stran, cena: 395 Kč
Antonín Heythum a civilizovaná žena
Anna Hejmová knižní recenze říjen 2023
Antonín Heythum (1901–1954) byl až dosud odborné veřejnosti znám především ve dvou relativně oddělených identitách – teatrologické obci jako avantgardní scénograf z komunity kolem Osvobozeného divadla a jako jevištní výtvarník Národního divadla, teoretikům a ...
Kolem Mikulášského divadla
Anna Hejmová dílo měsíce červenec 2018
Z hlediska dějin divadelní kultury v českých zemích je Mikulášské divadlo (Dilettanten-Theater zu St. Niklas) v podstatě neznámým pojmem. Právě odsud však pochází první soubor fotografií bezprostředně spjatý s divadelním prostředím na našem území.
Zůstat věrný ostrůvkům svobody
Martina Hrabová knižní recenze červen 2022
V době uzávěrky červnového čísla tohoto časopisu oslavil architekt Miroslav Masák své devadesáté narozeniny. Jeho energickou a stále svěží přítomnost jsme mohli zaznamenat v rámci řady publikací, veřejných setkání i v rozhovorech v médiích.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
