Takového van Gogha
Richard Adam názor červenec 2007
V roce 1994 si mě zavolal tehdejší generální ředitel České pojišťovny. Věděl, že se zajímám o výtvarné umění. A taky věděl, že se stýkám s mladými malíři.
To je velmi špatný výběr, prolétl jsem seznam, který mně podal. Třetí čtvrtá liga našeho současného malířství. Ovšem ceny…
Ano, ceny? nastražil uši on.
Ceny jsou prvoligové. Chtít třeba za takového mazala (přečetl jsem jedno jméno) sto deset tisíc, to je zlodějna non plus ultra.
Ta agentura tvrdí, že ceny jsou mimořádně výhodné.
Pro ni jistě, přikývl jsem. Nechte to na mně.
Ředitel to na mně kupodivu nechal. Ale já jsem se ocitl v dilematu. Můžu rozhazovat peníze svého zaměstnavatele? Nota bene za obrazy? Za současné umění, které se nemusí každému líbit? (Každému! Tak naivní jsem byl! Jedna známá mně asi tak za dva měsíce řekla: A cos proboha čekal? Co jsem čekal, zamyslel jsem se. Inu, nejspíš jsem myslel, že udělám těmi obrazy spolupracovníkům radost.)
Takže sám je vybírat nemohu, to je jasné. To musí provést někdo renomovaný. Přes Tondu Střížka jsem oslovil Alenu Pomajzlovou z Národní galerie a ta se věci razantně chopila.
Z 12/15 jen Ouhela a Sopka, jinak Střížka, Mertu, Mainera a některé Tvrdohlavé, rozhodla. Koneckonců, nenakupujeme přece naposledy.
To jistě ne, přikývl jsem. Ředitel mě ubezpečil, že je to jen první krok a nakupovat se bude dál a pravidelně.
Jenže dál se nenakupovalo. Ani pravidelně, ani nepravidelně. Obrazy totiž vzbudily v pojišťovně nebývalé pozdvižení. Spolupracovníci se houfně chodili dívat do suterénu, kde byly složeny. Chodili se dívat a smáli se. Smáli se a pošklebovali. Nadávali a taky vyhrožovali. To je skandál! To si nemůžeme nechat líbit! Za tohle by měli někoho zavřít!
Bývalá předsedkyně bývalého závodního výboru ROH dokonce veřejně žádala, aby mi ty mazaniny byly dány k náhradě. Místo aby se peníze rozdělily za práci lidem, vyhazují se za pitomosti.
No vidíš, smutně pokývl hlavou jeden z těch vybraných malířů. Zase jedna zkušenost navíc. Nejen že nic neděláme a ty obrazy by namaloval skoro každý, ale ještě okrádáme pracující. Skutečně, pěkná verbež ti umělci.
Když mě generální ředitel pověřoval úkolem nakoupit obrazy, řekl zamyšleně: Víte, kdyby se někdy pojišťovna ocitla ve finančních problémech, prodej výhodně nakoupených obrazů by mohl pomoci. Podívejte se třeba na van Gogha! Takové obrazy od vás čekám.
Když Česká pojišťovna někdy koncem 90. let vydala katalog své sbírky, dočetl jsem se v textu, že ty obrazy, které mně byly málem dány k náhradě, jsou její nejcennější součástí.
6. díl - Akné po jedenácti letech
Richard Adam pohledem sběratele říjen 2017
Je to ne deset, je to už jedenáct let. Petr Nedoma, šéf Galerie Rudolfinum, tehdy za mnou přijel do Brna, do nově otevřené Wannieck Gallery, a nabídl výstavu. Vládlo ubíjející horko, letní prázdniny byly v plném proudu a já se zeptal, kdy by se měla ta výstava konat. Za rok?...
Nedělám nic?
Richard Adam názor duben 2007
Někdy počátkem roku jsem potkal dávného známého. „Tak jsem slyšel, že teď nic neděláš, povídá. Chodíš po ateliérech, opíjíš se s malíři, uděláš sem tam nějakou výstavu a máš padla. Žádná práce, žádný vstávání. Docela ti závidím.“ Docela mně závidí....
4. díl - S Hlavinou v Tokaji
Richard Adam pohledem sběratele červenec 2017
Vím, Tomáš Hlavina má mít výstavu až v září. V Galerii 1. patro a snad s Jiřím Kornatovským. Řeknete si možná, proč nepočkat s tímto článkem až na září, kdy žár léta zvolna pohasíná a lidé (po návratu z dovolených) se s novou silou „vrhají na galerie“....
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
