Tři kandidáti na ředitele NGP a jejich plány

Tomáš Klička zprávy září 2020

Praha – Ministr kultury Lubomír Zaorálek vybere nového ředitele Národní galerie Praha z trojice Marek Pokorný, Alicja Knast a Jiří Fajt. Kandidáty mu v tomto pořadí doporučila po druhém kole konkurzu čtrnácti­členná výběrová komise (viz AA 5/2020).

AA-41 (2).jpg

ilustrace Miroslav Barták

Trio vzešlo z desítky uchazečů, která se představila před výběrovou komisí v druhém kole (první kolo spočívalo ve formální kontrole přihlášek). Vedle zmíněných se v druhém kole představili šéfkurátorka Musea Kampa Helena Musilová, restaurátor Martin Martan, bývalý ředitel NGP Vladimír Rösel, někdejší náměstek generálního ředitele NGP Nikolaj Savický, kolektiv Feministických (uměleckých) institucí čítající deset teoretiček, kurátorek, kritiček a umělkyň, bývalý rektor UMPRUM Jindřich Smetana a vydavatel Art Antiques a náš redakční kolega Jan Skřivánek.

Z finálové trojice je tuzemskému prostředí nejméně známou kandidátkou Alicja Knast (*1972). Polka je zkušenou muzejní profesionálkou. Počátkem letošního roku vyvolalo vlnu odporu její odvolání z pozice ředitelky Slezského muzea v Katovicích, které vedla od roku 2014. Maršálek Slezského vojvodství Jakub Chełstowski (Právo a spravedlnost) ji tehdy zbavil funkce kvůli údajně špatným výsledkům ekonomického auditu. Nařčení se ale letos v létě ukázala jako lichá, když soud shledal odvolání Knast neplatným. Krok maršálka byl od počátku dáván do souvislosti s tím, že si Knast nepřála, aby se v prostorách muzea konal krátce před volbami politický kongres, kde měl vystoupit premiér Mateusz Morawiecki (Právo a spravedlnost). Roli mělo podle Knast sehrát i její dřívější odmítnutí stáhnout žalobu kvůli stavebním defektům budovy Slezského muzea, za něž instituce požadovala odškodnění ve výši 122 milionu zlotých. Maršálek měl v tomto případě tlačit na mimosoudní vyjednání s dodavateli.

Knast je absolventka muzikologie a v současnosti studuje doktorský program na londýnské Metropolitan University. V oblasti muzejnictví se pohybuje od roku 1995. Ještě před působením v Katovicích působila v Chopinově muzeu ve Varšavě a v Muzeu historie polských židů ve Varšavě. Přestože Knast dosud nevedla přímo muzeum umění, Slezské muzeum spravovalo bohatou sbírku polského umění od středověku do současnosti a umění se věnovalo i ve výstavním programu.

Programová a organizační koncepce NGP, kterou Knast předložila, je oproti zbylým dvěma finalistům formulována obecněji. Zmiňuje důraz na týmové vedení, potřebu inkluzivity a přístupnosti. Dále se věnuje, tak jako i ostatní kandidáti, potřebě kompletní digitalizace sbírek a posílení online přítomnosti. Mezinárodní relevanci galerie by posilovala alespoň jednou „vývozní“ výstavou ročně, kterou NGP zorganizuje v zahraniční instituci národní úrovně. Dále věří, že stávající návštěvnost 700 tisíc zdaleka nevyčerpává potenciál, který galerie má.

Marek Pokorný (*1963) je na české výtvarné scéně viditelný od 90. let. V současnosti je ředitelem PLATO Ostrava, které vede od jeho založení v roce 2013. V roce 1999 byl členem komise pověřené výběrem ředitele Národní galerie v Praze (z třetího místa byl tehdy jmenován Milan Knížák). Jeho nejvýznamnější institucionální zkušenost představuje vedení Moravské galerie, druhé největší galerie v ČR, jejímž byl ředitelem v letech 2004–2012. Od roku 2014 do loňského dubna působil jako odborný mluvčí ODS pro kulturu a v březnu 2020 se stal jedním z devíti členů Rady Českého rozhlasu (nominován byl Společností Jindřicha Chalupeckého). Pokorný se výběrového řízení na post generálního ředitele NGP již účastnil (2010, v opakovaném výběrovém řízení pak i v roce 2011) a už tehdy se ocitl v nejužším výběru spolu s Jiřím Fajtem. V roce 2012 se pak ucházel o funkci ředitele Galerie hl. města Prahy. Pokorný se dlouhodobě věnuje kulturní politice a aktivně vstupuje do veřejných diskuzí kolem Národní galerie.

V koncepci, kterou předložil komisi, konstatuje Pokorný chronickou podfinancovanost instituce. Jako optimální vidí navýšení financí o 20–30 procent (takový nárůst však zároveň označuje za „zázrak“), což by znamenalo 65–96 milionů ke stávajícím 320 milionů, kterými stát na chod NGP přispěl v roce 2019. Pokorného finanční rozvaha se tak zásadně neliší od požadavku Jiřího Fajta, který ve svém projektu požaduje 100 milionů, ale není kategorická – jako východisko v případě nenavýšení peněz ve své koncepci naznačuje omezení nákladnějších projektů, výstavy z vlastních fondů namísto zápůjček a s nimi spojených nákladů na pojištění a transport.

Akviziční politiku NGP by primárně soustředil na současné české umění a zacelování mezer ve sbírce umění po roce 1969. Jako pozitivní příklady výstav věnovaných „podstatným, avšak dosud nedostatečně zpracovaným či znovu aktuálním tématům, oblastem a osobnostem dějin umění v českých zemích“, které by měla NGP produkovat, uvádí Roky ve dnech (2010, GHMP) a Konec avantgardy? (2011, GHMP) nebo výstavy soustředěné na 19. století probíhající v Západočeské galerii v Plzni. V případě mezinárodních výstav pak akcentuje potřebu jejich usouvztažnění s lokálním kontextem, jako pozitivní příklad z programu NGP uvádí Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani 1850–1950. V co nejkratší době by pak měla vzniknout expozice umění po roce 1938. Co se týče sbírek mimoevropských kultur, počítá s umístěním v současnosti nevystavované sbírky NGP v Salmovském paláci; v delším horizontu by se ale podle jeho mínění měla stát součástí muzea neevropských kultur, jež by mohlo vzejít z meziinstitucionální spolupráce s Národním muzeem.

Jak Pokorný, tak Fajt počítají s tím, že Veletržní palác bude i nadále patřit NGP. Podle Pokorného by se s jeho rekonstrukci mohlo začít nejdříve za šest let až deset let (Fajt je v tomto ohledu optimističtější a počítá s šesti roky). Na poli personalistiky vnímá Pokorný jako jeden z důležitých úkolu zamezit vysoké fluktuaci zaměstnanců a vyslovuje se proti nedávné organizační struktuře, realizované pověřenou ředitelkou Annou-Marií Nedoma.

Poslední z trojice finalistů Jiří Fajt (*1960) stál v čele instituce v letech 2014–2019. Respektovaného medievistu a vysokoškolského pedagoga loni v dubnu odvolal ministr kultury Antonín Staněk (AA 5/2019). Letos v květnu pak policie odložila obě trestní oznámení, která na něj v souvislosti s odvoláním ministerstvo podalo, a ústy stávajícího ministra Lubomíra Zaorálka se stát Fajtovi za propuštění omluvil (AA 5/2020). V reakci na to vznikla petice iniciovaná umělci z někdejší skupiny Tvrdohlaví, která nehledě na připravované výběrové řízení požadovala Fajtovo opětovné uvedení do funkce. Sám Fajt v médiích nejprve vyjádřil nechuť další řízení absolvovat, nakonec se do něj ale přihlásil.

Koncepce Fajta, který stál v čele víc jak pět let, je z pochopitelných důvodů nejspecifičtější a navazuje na dřívější plány. Jeho představa počítá s cca čtvrtinovým nárůstem financí od státu, tedy s postupným navyšováním, které nakonec přinese navíc 100 milionů ročně. Právě podfinancování má podle jeho názoru za následek napjatou atmosféru uvnitř instituce. Pro akvizice by si Fajt přál mít stabilně v rozpočtu instituce dalších 30 milionů korun, které by šly na současné umění (maximální balíček na nákup současného umění dosud získala galerie v roce 2017, kdy jí přímo parlament poskytl 18 milionů korun). Možnost, jak rozšiřovat sbírky, vidí také v navazování kontaktů se sběratelskou komunitou.

V dokumentu, s nímž se prezentoval komisi, se objevuje záměr sbírku asijského umění (doplněnou o její evropské ozvuky) napříště vystavovat ve Šternberském paláci. Asii se věnuje i jeden ze zamýšlených výstavních cyklů navazující na Fajtovy předchozí nerealizované pokusy zaměřené na představení asijských kultur (zrušený Poklad mahárádži: Indické umění z Džódhpuru a výstava Buddha zblízka čerpající ze sbírek Reitberg-Museum v Curychu, jež měla proběhnout letos na podzim). Do momentálně uzavřeného Salmovského paláce by rád navrátil projekt Salm Modern prezentující významné zahraniční sbírky (v projektu zmiňuje Albertinu a Centre Pompidou).

Fajtova aktuální koncepce klade důraz na mezinárodní viditelnost instituce a divácky maximálně atraktivní program. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vyzdvihl také touhu zpřístupnit zdarma všechny expozice nebo potřebu transformovat galerii ve veřejnoprávní instituci. Z oblasti stavebních investic by do roku 2024 mělo pod Fajtovým vedením dojít k bezbariérové rekonstrukci dnes uzavřeného Šternberského paláce a v roce 2025 by měl být hotový centrální depozitář v Jinonicích.

V hodnocení aktuálního stavu instituce, rok a půl po svém odvolání, je v závěru dokumentu překvapivě tvrdý: „NGP v dnešním stavu není ekonomicky ani personálně stabilizovanou institucí“ a dodává, že „se zvenku projevuje jako nervózně-letargický organismus s řadou interních konfliktů.“

Projekty tří finalistů ministerstvo zašle k posouzení vybraným zahraničním odborníkům z Centre Pompidou, Albertiny nebo Metropolitního muzea. Během září absolvují manažersko-psychologické testy. Ministr Zaorálek slíbil, že nového ředitele jmenuje do první poloviny října.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné