Vánoční meditace

Hynek Látal k věci prosinec 2007

Zas se nám blíží Vánoce a s nimi obvyklé komentáře v tisku pozastavující se nad sílící komercializací svátků klidu a rozjímání. Kritika se dotkne také obchodních center, která již od září nabízejí vánoční zboží a jsou už i patřičně vyzdobena. Já mám však tyto chrámy konzumu docela rád. Když odhlédnu od laciné architektury, monotónního charakteru zboží a špatného vzduchu, představují pro mě jednu z forem duševní relaxace.Je to sice možná poněkud instantní podoba odpočinku, ale když je takový podzimní všední den, venku je tma, v pracovně nefunguje topení a nejbližší les je daleko, pak po náročném vyučovacím dni ocením možnost ohřát se, vidět spoustu veselých barev bez symbolického významu a příležitost pozorovat typy lidí, které běžně ve škole nepotkávám. Jenže právě to pozorování lidí může být v obchodním centru někdy problém, což ještě vysvětlím.

U nás v Budějovicích máme jedno takové „obchodně – společenské centrum“, kam z různých důvodů chodím. Spojuje totiž hned tři funkce: cestou z práce si tu kupuji něco k večeři (obchod), někdy zajdu s kolegou z fakulty do posilovny (sport) a občas na koncert či divadlo do zařízení s příznačným názvem Bazilika (kultura). Právě posledně jmenované kulturní centrum představuje v komplexu cizorodý prvek, a tak se jeho vedení pokusilo o větší zviditelnění i pro ty, kteří normálně chodí jen do butiků a do posilovny.

Byl jsem jedním z asi desítky lidí, kteří se na tomto zviditelnění podíleli. Každý z nás k úkolu přistoupil s velmi individuální představou. Všechny přístupy ale měly jedno společné: aniž bychom o to předem usilovali, všichni jsme porušovali předpisy Centra (jak je komplex v návštěvním řádu označován). Tak například, „aby pro Vás i ostatní kupující byla návštěva Centra příjemným zážitkem, je zde zakázáno (…) sledovat jiné zákazníky.“ Tento předpis porušuji už dávno, tentokrát mě lákalo něco jiného: svým tělem jako sochou dotvořit tu plytkou architekturu. Ležením, sezením nebo klečením na chodbách a eskalátorech vytvářet živé skupinové obrazce.

Zmiňovaný projekt mi umožnil splnit si jednu ze svých tužeb, totiž prostřednictvím nejprostších výrazových prostředků vnést do poněkud perverzního mikrosvěta luxusu okamžik zklidnění, meditace a zastavení. Chtěl jsem ukázat kolemjdoucím, že i pod sugestivní slupkou úspěchu a blahobytu zůstáváme zranitelnými přírodními bytostmi. Proč ale obyčejně na takové zastavení čekáme celý rok? Zkuste si tedy i Vy, milí čtenáři, při vánočních nákupech jen tak na chvilku lehnout na zem. Uvidíte, co se bude dít…

Přeji Vám hezké Vánoce.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné